Filip Nerad: Dvourychlostní Evropa se rozjíždí. Zatím bez Česka
Na začátku března se mají znovu sejít ministři financí zemí tak zvané E6, tedy největších evropských ekonomik, které chtějí posilovat vzájemnou spolupráci. Vznik tohoto klubu oživil debaty o dvourychlostní Evropě. Ty už se s různou intenzitou v EU vedou několik desetiletí. Teď jsou asi nejvážnější, jaké kdy byly.
Klíčovým zemím Evropy už dochází trpělivost. Německo spolu s Francií, Itálií, Španělskem, Nizozemskem a Polskem už nebaví čekat, až se na potřebných reformách dohodne celá sedmadvacítka. Nechtějí zas a znovu ztrácet čas přesvědčování maďarského premiéra Viktora Orbána, který spoustu věcí v EU blokuje už z principu. Unii totiž stále více ujíždí vlak schopnosti konkurovat v současné napjaté geopolitické situaci největším globálním rivalům, jako jsou Spojené státy a Čína.
Čtěte také
Ministři financí E6 proto chtějí v užším kruhu rychleji posouvat diskuze o tom, jak posílit konkurenceschopnost a obranyschopnost Unie nebo jak pro evropské výrobce zajistit dostatek kritických surovin a investic.
A nejen oni. Na nejvyšší unijní úroveň „vystřelila“ tyto úvahy předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která otevřeně pohrozila přechodem na princip posílené spolupráce části zemí, pokud se sedmadvacítka urychleně nepohne v budování kapitálové unie. Tato myšlenka má podporu i nejdůležitějších evropských lídrů, čímž se dvourychlostní Evropa stává stále pravděpodobnější.
Rizika pro Unii
Čtěte také
Sama o sobě funguje Evropská unie ve více rychlostech už dnes. Ne všechny státy jsou členy eurozóny, Schengenu nebo se podílí na práci evropského veřejného žalobce. Až na placení eurem se tyto různé režimy ale netýkají ekonomických záležitostí.
To by se teď změnilo a klíčová část členů by začala prohlubovat spolupráci a stanovovat nová pravidla právě v nich, aby se na pomyslné globální dálnici dál nevláčeli jen v pomalém pruhu nebo nakonec nezůstali trčet v odstavném pásu. A to by byla zásadní změna.
Česko v těchto plánech zatím nefiguruje a premiérovi Andreji Babišovi to podle jeho slov nevadí. Jenže by mělo. Do států, které chtějí začít ostatním ujíždět a vytvářet si svá ekonomická pravidla, totiž míří většina českého exportu. A na něm je závislé celé tuzemské hospodářství. Těmto pravidlům by se tak muselo přizpůsobit, aniž by je mohlo ovlivňovat. Slovy klasika: pokud Česko nebude u tohoto stolu, bude na jeho jídelníčku.
Čtěte také
Dvourychlostní Evropa ale není bez nástrah ani pro samotnou Unii. Pokud se chce evropský blok stát skutečně konkurenceschopným, silným a odolným hráčem na globálním scéně, jeho rozdělení na ty, co udávají tempo, a ty, co se vezou, tomu moc nepomůže. Ani semknutí největších evropských ekonomik nedokáže dostatečně konkurovat americkému a čínskému obrovi.
Chce-li to Evropa dokázat, tak musí jako celek, aby mohla být v tomto měření sil brána jako relevantní váha. Nejen hospodářská, ale i geopolitická.
V nejvlastnějším zájmu Unie tak je, aby všichni jeli jen jednou pomyslnou rychlostí. Zato výrazně vyšší a bez nutnosti neustále brzdit a zpomalovat jako nyní. Stěžejní otázkou ale zůstává, zda je toho za současného složení a modelu fungování vůbec schopna.
Autor je analytik a ředitel komunikace think-tanku GLOBSEC
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
