Příběh losa Emila ukazuje nástrahy české krajiny. Dálnice i lány polí tvoří bariéru pro zvířata
Jak náročné může být pro divoká zvířata putování střední Evropou ukázal příběh losa Emila, mladého samce migrujícího z Polska na Šumavu. Dálnice, železnice, ale i rozlehlé zemědělské plochy představují pro řadu živočichů bariéry, které překonávají jen s obtížemi. Na dopady tzv. fragmentace krajiny i na to, proč se Emil choval tak nebojácně, se zaměřil další díl pořadu Zaostřeno.
Čtěte také
Šumava nabízí z hlediska prostupnosti a spojitosti biotopů v českém kontextu spíše specifické podmínky. Ředitel národního parku Pavel Hubený ji ve srovnání s okolím popisuje jako „obrovský kus divočiny“.
K tomu částečně přispěla i její historie, kdy se významná část Šumavy nacházela v pohraničním pásmu a byla pro veřejnost uzavřena. Řada živočichů tam tak nacházela potřebný klid. Dnes se na jih Šumavy postupně přesouvá i jádro tuzemské losí populace, které se dříve nacházelo spíše na Třeboňsku.
Dálnice jako překážka
Samotný případ losa Emila se však podle zoogeografa Tomáše Janíka spíše vymyká – obvykle se totiž losi ze zdrojové populace v Polsku přes naši krajinu dostávají jen stěží.
Čtěte také
Výraznou komplikaci pro ně, podobně jako pro vlky či rysy, představují liniové stavby (především dálnice, silnice nebo železniční koridory). I kvůli nové výstavbě dálnic v Polsku navíc migrace losů do Česka v posledních letech spíše ustává.
Zatímco většina losů, stejně jako velké druhy šelem, mívá z lidí přirozený strach a raději se jim v noci vyhýbají, Emil se lidské infrastruktury obával méně a pro svůj pohyb ji do jisté míry využíval.
Etolog Ondřej Fišer to dává do souvislosti s tím, že jde o mladého samce v období říje. Emil tak mohl mít přirozenou tendenci zkoušet nové věci, riskovat a intenzivněji hledat vhodné teritorium i samičku.
Populace potřebují nové geny
Fragmentace krajiny se ale nedotýká pouze velkých savců. Rozlehlé lány polí dnes mohou představovat bariéru i pro hmyz, pro který bývá obtížné rozsáhlé obdělávané plochy bez vhodného biotopu překonávat.
Ekolog Ondřej Sedláček upozorňuje, že z biologického hlediska mají i ojedinělé případy dálkové migrace velký význam. Pokud se populace zvířat izolují, může jim hrozit nadměrné příbuzenské křížení, úbytek genetické variability a snížená schopnost reagovat na změny v prostředí či nové nemoci. Menší populace tak potřebují, aby k nim občas doputovali jedinci zvenčí a přinesli „nové geny“.
Nástroje pro udržení průchodnosti krajiny a zachování migračních tras sice česká legislativa zná už desítky let, ne všechna opatření však zcela plní svou funkcí. Prohloubení dopadů fragmentace však může vést k rozdělení populací některých druhů na izolované ostrovy. Ty pak bývají výrazně náchylnější na jakékoliv vnější rušení, které tak může vést i k lokálnímu vyhynutí.
Je pro losa Emila nebojácné chování spíše problémem, nebo výhodou? A dokážeme ještě sladit nutný rozvoj infrastruktury s tím, aby v krajině zůstal dostatek snadno prostupného prostoru pro zvířata? Odpovědi uslyšíte v celém pořadu Zaostřeno, který připravil Jakub Hrouda. K poslechu v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
