Írán se bez záruk nevzdá. Pozemní invaze Američanů se spíš nečeká, míní politický geograf Kofroň

Vyslanec USA pro Blízký východ Steve Witkoff podle svých slov nechápe, proč Írán ještě nekapituloval vzhledem k tlaku, pod kterým se nachází. Ten je podle Kofroně značný, nabízí ale několik důvodů, proč z pohledu Íránu nedává nyní smysl se vzdát.

Čtěte také

Írán touží po svobodě, za to Trump nejspíš po ropě. Rusku se drolí síť spojenců, popisuje Taterová

„Ten tlak je samozřejmě velký. Zároveň se v tento okamžik pořád nemluví třeba o pozemní invazi. Není to tedy stejná úroveň tlaku, jaká svého času byla třeba na Saddáma Husajna. Írán existuje ve velmi nebezpečném regionu. Ať už se na ten režim koukáme jakkoliv, je pochopitelné, že se bude snažit maximalizovat svoji vojenskou sílu a bude se snažit – řečeno slovy Donalda Trumpa – maximalizovat počet karet, které má v rukou,“ vysvětluje.

„Vzdávat se bez výrazných záruk ve vztahu k sankcím by z pohledu íránského režimu nedávalo úplně smysl. Není veřejně pevně definované, co by vlastně Írán měl udělat,“ pokračuje politický geograf.

Jádro problému

O co vlastně USA v Íránu jde? Jan Kofroň nastiňuje problematické faktory islámské republiky, které bude Trumpova administrativa chtít ovlivnit pod hrozbou vojenského útoku.

Čtěte také

Nafariehová: Íránci jsou hrdí, ale útok jiného státu na režim by jim teď nevadil. Tak zoufalí jsou

„Jedním bodem je jaderný program, což jde do nějaké míry pochopit. Druhým bodem je vývoj balistických raket, které nemusí nést jenom jaderné zbraně, mohou nést ty konvenční hlavice. Ostatně Írán používal tyto zbraně proti Izraeli před pár měsíci, představují hrozbu i pro další státy v regionu. Pak je tam samozřejmě ještě bod podpory různých hnutí, které jsou víc nebo míň navázány na Írán. V Libanonu to svého času byl Hizballáh, ale jsou to i samozřejmě Húsiové v Jemenu a další,“ vypočítává.

Příliš velkou motivaci k odzbrojování a oslabování vlastní pozice ale podle Kofroně Írán nejspíš necítí ani navzdory americkému tlaku.

„Ajatolláhové si samozřejmě dobře uvědomují, že i když přistoupí na všechny podmínky, tak se z nich stejně nestanou dobří přátelé Donalda Trumpa nebo Izraele. To napětí tam zůstane a teď je otázkou, jestli pro ně dává smysl akceptovat nějaké ústupky, které sníží jejich odstrašující sílu v okamžiku, kdy vědí, že část toho napětí prostě vždycky zůstane,“ komentuje rovnováhu sil na Blízkém východě, ve které hraje významnou roli právě spojenectví USA a Židovského státu.

Čtěte také

Bříza: Je v zájmu celosvětového společenství, aby Írán neměl jadernou zbraň. Nedělejme si iluze, že jsme v bezpečí

„Z pohledu Izraele je jaderný Írán objektivním problémem a pokud USA nechtějí připustit další kolo jaderného zbrojení v regionu – což minimálně doposavad byl jejich strategický cíl – tak samozřejmě Írán s jadernou zbraní představuje velký problém. Zároveň řekněme, že není ani stoprocentně jasné, jak blízko Írán reálně je k jaderné bombě,“ doplňuje.

Spojené státy otálí s přímým útokem na Írán a svržením tamního režimu, tedy obdobným krokem, ke kterému přistoupily nedávno ve Venezuele proti garnituře Nicoláse Madura. Ani takové řešení by podle Kofroně nutně nezajistilo dosažení amerických cílů:

„Vezměme si, že v Íránu byly po začátku nového roku poměrně velké protesty. Islamistický teokratický režim je podle všeho utopil v krvi a vládne dál. Zdá se, že bez minimálně částečné pozemní invaze se ten režim složit nepodaří. A vzhledem k tomu, jak vypadá nová zahraniční politika USA, tak pozemní invaze do Íránu pravděpodobně není na stole,“ vyjadřuje pochybnosti.

„Dejme tomu, že by se nějak podařilo ten režim shodit – přichází otázka, kdo přijde potom. A není vůbec jisté, že to bude někdo, kdo by byl výrazně demokratičtější, víc nakloněný Spojeným státům,“ uzavírá Jan Kofroň.

Bude Trump vyčkávat, nebo podstoupí risk otevřené války? Můžou do konfliktu vstoupit další mocnosti jako Čína nebo Rusko? Celý rozhovor poslouchejte v audiu nahoře.