Vláda nepotřebuje změnit Ústavu. Může ji „unést“ dosazením slabých lidí do institucí, varuje Kysela

Zatím si ale nevšímá jednoznačného a koordinovaného postup jednotlivých vládních stran k ohrožení ústavních pořádků.

„Myslím, že vládní koalice není homogenní. Jsou v ní různé strany a různí lidé a nezdá se mi, že by existovala jednotná poptávka celé vládní koalice po zbourání buď ústavního systému, nebo té polistopadové společenské smlouvy. Ale pro určitou část poslanců to je důležité téma,“ přemítá Kysela o posledním vývoji na tuzemské politické scéně.

Čtěte také

Vláda „jde po krku“ veřejnoprávním médiím. Dlouhodobě, systematicky a kdo to nevidí, nechce to vidět, varuje novinářka Bastlová

Přesto vnímá u Babišova kabinetu jasné tendence. „Oproti předchozím politickým formacím, u kterých se mi zdálo, že se vždycky pohybují v zásadě na půdorysu toho ústavního systému a můžou mít nějakou jinou představu o detailu, si teď myslím, že to vychýlení je výraznější a riskantnější,“ pozoruje ústavní právník, který byl dříve poradcem prezidenta.

Vláda přitom nemusí mít v rukou nástroje k samotné změně Ústavy. Ohrozit její aplikování lze podle něj i jinými způsoby.

„Nejde primárně o to, jestli změníte nebo nezměníte text Ústavy. Podstatnější se mi zdá to, co uděláte s různými ústavními institucemi, které můžete odzbrojit, respektive dobýt, unést tím, že do nich dáváte buď svoje vlastní lidi, nebo slabé lidi,“ varuje.

Co chce lid, to je správné

Kysela soudí, že vláda ANO, Motoristů sobě a SPD hledá vzor v modelech vládnutí některých našich východních sousedů.

Čtěte také

Stropnický: Nedokážu si představit, že by Babišova vláda s Motoristy a SPD fungovala bez problémů

„Zdá se mi, že do určité míry hledají inspiraci ve Slovensku Roberta Fica nebo v tom předchozím Polsku Jaroslawa Kaczynského. To jsou všechno země, o kterých se zpravidla mluví jako o neliberální demokracii. To je demokracie, která v zásadě absolutizuje výsledek voleb, respektive referenda. Cokoliv lid chce, má právo chtít, je to správné a máme odstraňovat všechny možné překážky – což je mimo jiné ústava,“ popisuje a pokračuje:

„Úskalí tohoto modelu – který můžeme nazvat také demokracií populistickou – je, že nemyslíte na menšiny, nemyslíte ani na jednotlivce. A je s tím spojeno i riziko, že ti aktuální držitelé moci se můžou přilepit k židlím, na kterých sedí, a tu moc už nepustit. Pakliže by se to stalo, tak už nemůžete mluvit ani o neliberální demokracii, protože demokracie v jakékoliv podobě je založena na možnosti vystřídat nenásilnou formou vládu.“

Čtěte také

Babiš je slabý premiér, ale významný influencer. Roli premiéra jen hraje pro fanoušky, míní Hlaváček

„Když se podíváte do Polska v té předchozí periodě vlády Práva a spravedlnosti, tak nemáte hlasy na změnu ústavy, ale pakliže si podrobíte ústavní soud, tak není nikdo, kdo by vás klepl přes prsty. Nikdo, kdo by autoritativně řekl, že to, co jste udělali, je protiústavní,“ srovnává expert.

Kysela však soudí, že na cestě k dosažení podobného stavu má současné Česko ještě určité pojistky. „V našich poměrech se to netýká Ústavního soudu, ten je teď poměrně dlouhodobě stabilizovaný. Navíc tato vládní koalice takříkajíc nemá ani prezidenta republiky, ani většinu Senátu, takže zrovna na Ústavní soud asi úplně nemůže,“ vysvětluje, přesto však varuje:

„Nejde jen o Ústavu. To, co děláte na základě prosté většiny nebo na základě diskrece ministra s institucemi, můžou být obtížně vratné kroky.“

Celý rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou, kde hodnotí kondici současné české demokracie, poslouchejte v audiu nahoře.