Robert Schuster: Německá AfD má skandály jako všechny ostatní strany, jejím voličům to nevadí

Otázkou všech otázek je, jak v nich dopadne protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD). Hlavně ve dvou východoněmeckých regionech, v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku, si může dělat reálné naděje nejenom na vítězství, ale dokonce i na sestavení jednobarevné vlády. To by se mohlo stát v případě, že by ostatní strany nedokázaly dát dohromady jinou většinu.

Čtěte také

Pavel Polák: Dilema německé krajní pravice

Zrovna teď ale zasáhl poslance Alternativy pro Německo v Sasku-Anhaltsku skandál se zaměstnáváním rodinných příslušníků. Samo o sobě nejde o nic zakázaného, odporuje to akorát dobrým mravům. Když se ovšem podobné případy objevily v minulosti u jiných stran, dotčení politici zpravidla skončili. U Alternativy pro Německo nikoli, a to přesto, že od svého vzniku před třinácti lety viní tradiční strany z toho, že se údajně neustále snaží obohacovat na úkor společnosti.

Podobně jako v jiných srovnatelných případech, snaží se i nyní politici Alternativy vystupovat jako oběti. Třeba když tvrdí, že jim nezbylo nic jiného než zaměstnat lidi z okruhu širší rodiny, protože čelí soustavné veřejné ostrakizaci a těžko si shánějí spolupracovníky. Navíc prý není vyloučeno, že asistenti z jiného než prověřeného rodinného prostředí ve skutečnosti nepracují pro civilní kontrarozvědku s úkolem sbírat na Alternativu kompromitující informace.

Politický jojo efekt

Tím to ale nekončí. Materiály nejenom z nitra zemské organizace v Sasku-Anhaltsku, ale i z jiných regionů totiž naznačují, že tam běžně docházelo k systematickému vystavování falešných faktur. Při tom vznikaly v podstatě paralelní stranické struktury, které rozhodovaly o všem důležitém, včetně toho, kdo dostane jakou funkci.

Čtěte také

Expertka Zuzana Lizcová: Migrace, sociální sítě a pocit, že „dobře už bylo“. AfD proniká do německé politiky zdola

Jakmile se objevily na veřejnosti první podobné zprávy, reagovala Alternativa pro Německo jako vždy: označovala vše za kampaň politické konkurence a s ní spojených médií. Když ale začalo být zjevné, že problém se týká daleko širšího okruhu lidí, vymezila se proti tomu překvapivě jasně a hlavně kriticky řada vlivných osobností strany. Třeba pravicově-radikální politik Björn Höcke známý kontroverzními výroky k nacistické minulosti země. Höcke uvedl, že jediný, kdo může stranu na podzim ještě porazit, je ona sama.

Celé to ukazuje na jediné. Navzdory tomu, co o sobě politici Alternativy pro Německo prohlašují, nejsou o nic lepší než představitelé ostatních stran. I oni mnohdy považují politiku za výtah k moci a hlavně k penězům.

Robert Schuster|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

S veřejnou podporou pro stranu to zatím zjevně nic nedělá. Alternativa prošla už několika krizemi, které byly doprovázeny poklesem podpory. Za pár měsíců se ale zklamaní příznivci zase vrátili. Připomíná to jojo efekt, když se někdo snaží shodit přebytečná kila, ale po různých dietách zjišťuje, že se to nejenom nepovedlo, ale že váží dokonce ještě víc než předtím. Kdo očekává, že poslední skandály něco změní v preferencích pro protiimigrační Alternativu pro Německo, ten se mýlí.

Autor je editor deníku Právo