Jan Vávra: Dokážeme si vůbec vládnout?
Světový řád, na který jsme dosud spoléhali, se v poslední době rozpadá. Válka v Íránu odhalila nebezpečnou závislost Evropy na energiích a dalších klíčových komoditách, které musejí proplouvat Hormuzským průlivem. Válka skončila časově omezeným příměřím, ale průliv zprovozněn nebyl, a ekonomická bezpečnost Evropy je tak nadále ohrožena.
Donald Trump vyhrožuje odchodem z NATO, což by oslabilo už tak zkoušenou vojenskou evropskou bezpečnost v době, kdy máme za humny stále agresivnější Rusko.
Čtěte také
A v této době, kdy je nutné řešit zásadní strategické otázky, je vedení státu paralyzováno bizarním sporem o to, kdo pojede za 3 měsíce na summit NATO do Turecka. Jestli tato kauza o něčem svědčí, tak o lidské malosti, provinční zahleděnosti do sebe a neschopnosti vidět priority.
Když spor podobný vesnickým sousedským hádkám plný vzájemných naschválů dokáže převýšit současné bezpečnostní problémy, které bychom měli řešit, tak si zřejmě opravdu neumíme vládnout.
Média zpovídají ústavní právníky a snaží se zjistit, jaký má postoj jednotlivých aktérů oporu v ústavě. Není překvapením, že se žádného zjištění nedoberou, protože právní cestou je tento spor neřešitelný.
Čtěte také
Zastrašování domnělých nepřátel
Ústava předpokládá, že se ústavní činitelé jako dospělí lidé domluví, vůbec nepočítá s variantou, že se jeden z nich bude chovat jako puberťák, který nemůže vydýchat předchozí „ponížení“, a dělá co nejvíce naschválů.
Odpovědnost za to, že spor, kdo má zemi reprezentovat na summitu NATO, dospěl do této fáze, má samozřejmě ústavní činitel odpovědný za vládu, tedy premiér. Ovšem Andrej Babiš se drží své oblíbené taktiky, když nechce řešit něco nepříjemného, tak se tváří, že problém neexistuje.
Raději si prodloužil velikonoční svátky na Maledivách, aby se vyhnul nepříjemným rozhovorům. Přitom jeho neochota řešit problém hned, neustálé útěky před prezidentovými otázkami a poté jeho odpověď skrze média na tiskové konferenci, vyvolala eskalaci sporu do současných bizarních rozměrů.
Čtěte také
Prezident Pavel se zatím snaží udržet nadhled a zároveň trvat na svém postavení hlavy státu. To je – máme-li udržet ústavní pořádek a aspoň zdání civilizované společnosti – důležité. Prezident by měl dál trvat – třeba i důrazně – na dodržování demokratických zásad a slušného chování. Na tom může jako politická persona i vydělat, zvlášť když ministr Macinka bude dál pokračovat ve svých pubescentních naschválech.
Spory o to, kdo určuje zahraniční politiku a snaha ministra zahraničí nacpat prezidenta do opozičního tábora, jsou stejně neproduktivní jako hledání návodu v ústavě. Pokud jsme se rozhodli pro přímo voleného prezidenta, musí i přímo volení poslanci uznat určitou legitimitu jeho názorů. To platí samozřejmě i naopak. Prezident a vláda se musí prostě dohodnout. To je to, co od volených politiků očekáváme.
Rozpad světového řádu přinesl i prosazování svých zájmů silou, ignorování právních norem a zastrašování domnělých nepřátel, které všechny autoritáře světa učí Donald Trump. V Evropě se zatím tento způsob vlády neujal, pomineme-li Maďarsko nebo Slovensko.
I slovenský premiér České republiky bude tedy muset po svém návratu z dovolené ukázat, že Češi jsou schopni se dohodnout na fungování správy země v rámci určených pravidel. A to i v případě, že mají jednotliví aktéři různé politické názory. Jinak bude opravdu lepší, když za nás bude rozhodovat někdo jiný, například Evropská unie.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
