Kdo zavraždil Bělu a Mrázka? Důkazy mizely, svědci byli zastrašováni, popisuje dokumentaristka Janečková

Činnost takzvaných veksláků byla nelegální, ale režim před rokem 1989 nad ní přihlížel oči, protože mu zajišťovala cenný přísun valut. Co naopak veksláci dodržovat museli, byl zákoník práce, který každého nezaměstnaného trestal za příživnictví.

Čtěte také

Podsvětí devadesátek: Co se stalo s veksláky po roce 1990?

„Veksláci proto potřebovali buďto být důchodce, což bylo perfektní, protože pak nemuseli shánět cokoliv a byli to nejbohatší důchodci, o jakých se nám může snít,“ popisuje Janečková. „Pokud se jim to nepovedlo, tak za sebe sháněli do kotelen a benzinek a podobně, kde pracovali, náhradníky – studenty a důchodce, kteří tam chodili za ně.“

V tomto prostředí na hraně zákona panovala pevná hierarchie – bony na ulici nabízela jen část lidí, výše postavení jedinci pracovali v utajení a jejich úkolem bylo třeba navazovat kontakty se zahraničím. Právě oni vytvořili základ porevolučního podsvětí.

Role se vyměnily

Mezi významné osobnosti devadesátkového podsvětí patřili i František Mrázek a Antonín Běla. „Běla byl o něco starší a v podstatě se stal zločineckým učitelem Františka Mrázka. Dlouho spolupracovali, zatahoval ho do překupnictví a tak,“ přibližuje Janečková.

Čtěte také

Té noci pes neštěkal. Poslechněte si oceněný dokument o smrti mafiánského bosse z divokých devadesátek. Příběh vypráví jeho manželka

„Nicméně po roce 1989 František Mrázek vyrostl a Antonín Běla se stal jeho podřízeným. Role se obrátily, František Mrázek nepotřeboval zaučovat, ale začal Bělu a jeho lidi úkolovat, a to se mu nelíbilo.“

Oba byli podezřelí z několika vážných trestných činů včetně vraždy, usvědčit se je ale nikdy nepodařilo. Uměli velice dobře zametat stopy, nebylo jim cizí zastrašování a měli řadu vlivných kontaktů.

„Asi před šesti lety jsem mluvila s manželkou Antonína Běly Marií Bělovou a ona mi říkala, že k nim do proslulého modrého pokoje proudila celá garnitura politiků, umělců, policistů… Takže to s nimi uměli,“ říká dokumentaristka.

Zvláštní okolnosti

Rivalita a spory mezi Mrázkem a Bělou ale rostla. Společný byznys přerost v zastrašování a vydírání a nakonec patrně i ve vraždu. Antonína Bělu v roce 1996 zastřelilo ozbrojené komando u něj doma. Podle policie šlo o nájemnou vraždu. Kdo si ji objednal, ale policie nikdy nezjistila.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Když jsme to předali výš, vždy se to rozplynulo.‘ Vražda podnikatele Františka Mrázka je promlčená

„Do domu vniklo několik lidí, ostatní čekali venku, než se Antonín Běla vrátí domů. V domě byla v tu dobu manželka syna s dítětem a jejich hospodyně. Ty ženy poznaly jednoho z útočníků, údajně to měl být jejich bodyguard, který přešel od policie,“ popisuje Janečková a dodává, že celé vyšetřování provázely zvláštní okolnosti.

Například policejní odposlechy Antonína Běly byly den před vraždou vypnuté a zásahy do vyšetřování mařily práci policie.

„Kriminalisté, kteří to vyšetřovali, do toho šli naplno. Pokud tam byl někdo, a mluví se o tom, že to byli bývalí estébáci, kdo ovlivňoval vyšetřování, tak to už byla jiná věc,“ uvádí.

„Vyšetřovatelé byli najednou obviněni, že třeba nepřípustně ovlivňují svědky, a byli dokonce převezeni do vazební cely. Když se vrátili, tak svědkyně byly zastrašené, nevypovídaly u soudu a rozhodly se odvolat svá svědectví. Takže nebyl jakýkoliv hmatatelný důkaz, aby mohli velmi podezřelé lidi odsoudit.“

K uklidnění došlo až po smrti Františka Mrázka deset let poté. Od té doby došlo i k velké transformaci policie a vyšetřovatelských týmů – přibyly technologie a nové postupy, vzrostla také důvěra veřejnosti. A právě těmito změnami končí i minisérie Podsvětí devadesátek dokumentaristky Bronislavy Janečkové, která je k poslechu na webu Českého rozhlasu Plus.

Co všechno si tehdy mohli zločinci dovolit a proč na ně byli kriminalisty krátcí? A dozvíme se někdy, kdo a proč nechal zabít takzvané kmotry Františka Mrázka nebo Antonína Bělu? Poslechněte si záznam celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.