Iva Pekárková: Neposlouchejte předem
Teď, když se Spojené státy americké, ta země za velkou louží, kterou zbytek světa buď miluje, anebo nenávidí, proměnily v bitevní pole, se lidé v Americe učí, jak se běžný člověk může bránit násilí ze strany státu.
Skupina Free DC, tedy buďto „Svobodný Washington, D.C.“ anebo, vzhledem k současné situaci, „Osvoboďte Washington, D.C.“, přišla s pěti zásadami, které by měly pomoci protestujícím a ostatně i všem obyvatelům, kterým se nelíbí, kam směřuje vnitřní politika Spojených států.
Čtěte také
Neposlouchejte předem – předvídavá poslušnost usnadňuje nástup autoritářství.
Dejte prostor radosti – veselí a smích pomáhá přežít.
Zabírejte prostor – překážejte, svou pouhou přítomností, nepřátelským silám v „akcích“.
Organizujte se – víc hlav víc ví a víc těl zabere víc prostoru.
Projevujte solidaritu – i s lidmi, se kterými byste se za běžných okolností možná ani nesetkali a se kterými nemusíte ve všem souhlasit.
Čtěte také
Je to tak. Amíci vždycky měli lepší život než my ve střední Evropě, zejména té, co to táhla „se Sovětským svazem na věčné časy“. Jak by to bylo krásné, kdyby nám někdo v sedmdesátkách nebo osmdesátkách poskytl takové rady.
Nebo aspoň jednu jedinou: neposlouchejte předem.
Za totality jsme poslouchali předem
Jasně, pokud na vás chlap v uniformě namíří bouchačku a zařve: „Kliď se odsud!“, je moudré se odsud klidit.
Ale klidit se z nějakého místa preventivně jen proto, že by se na něm potenciálně mohl objevit chlap s bouchačkou, opravdu není nutné. A přesně tohle jsme dělali za totáče.
Čtěte také
Velká většina z nás poslouchala předem. Internalizovali jsme si všemožné zákazy a nařízení, dokonce i ty nikdy nevyřčené, jen tušené, nechali jsme si je přejít do krve a řídili jsme se jimi.
Až na pár stovek nebo tisíců aktivních odpůrců režimu a – co já vím – pár stovek tisíc jedinců provozujících pasivní rezistenci, jsme všichni drželi hubu a krok.
Vyvěšovali jsme sovětské vlajky do oken, protože se to „muselo“, i když nám to nikdo nenařídil. Bez protestů jsme podepisovali lejstra odsuzující prohlášení, jejichž obsah jsme nesměli znát, případně jedince, které jsme taky neznali a o jejichž provinění jsme nic nevěděli. Řadili jsme se do fronty u volebních uren, abychom hodili svůj hlas kandidátům, které jsme v čele státu nechtěli.
Věděli jsme – nebo jsme si mysleli –, že nás každý pokus o odpor dostane do maléru. Nenapadlo nás, že kdyby se dostatečný počet lidí neřídil nepsanými a nevyřčenými pravidly, kdyby dostatečný počet z nás neposlouchal předem, státní aparát by neměl kapacitu nás všechny potrestat.
Dnes, po šestatřiceti letech svobody, to vypadá, že se budeme muset naučit, jak se efektivně postavit státní moci. Máme k tomu lepší podmínky než dřív, už proto, že máme přístup k informacím. Například k 5 zásadám, se kterými přišla skupina Free DC. Není náhoda, že „Neposlouchejte předem“ je z nich ta první.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
