Tereza Němečková: Geoekonomika aneb když se suroviny stávají mocenskou zbraní

Poslední dekády jsme žili v neoliberálním globálním ekonomickém řádu, v němž byly hospodářská a bezpečnostní politika do značné míry odděleny. Světová obchodní organizace, založená v polovině devadesátých let, podporovala otevřený globální obchod založený především na tržních principech, včetně rovného zacházení. Dlouho převládala představa, že čím více obchodu, tím více míru.

Čtěte také

Julie Hrstková: Obchodní válka se vrací. Trhy krvácí a EU hledá odpověď

Tento pohled se však v poslední době zásadně mění. Přispěl k tomu mimo jiné nástup velkých technologických firem, které koncentrují nejen obrovský kapitál, ale i strategicky cenná data a technologie.

Svou roli hraje i ekonomický vzestup nových mocností, jako je Čína, či samotná ekonomická provázanost, kterou jsme po desetiletí budovali a považovali za pojistku stability. Dnes ji však začínáme vnímat jako zdroj zranitelnosti.

Úzká hrdla globální ekonomiky

Globalizace vytvořila rozsáhlé hodnotové řetězce, v nichž se suroviny těžily v jedné zemi, zpracovávaly v jiné a finální výrobky se prodávaly na globálním trhu. Tento model se stal základem výrazného růstu bohatství ve velké části světa. Současně ale vytvořil tzv. úzká hrdla (chokepoints).

Čtěte také

Evropa chce minerály z Afriky, musí ale smazat koloniální stín. O vliv soupeří s Čínou i Tureckem

Patří mezi ně strategická infrastruktura, jako je Suezský průplav, klíčové suroviny nezbytné pro moderní průmysl a obranu, ale i stále významnější digitální infrastruktura a technologie, například sítě 5G či umělá inteligence.

Kontrola nad těmito uzly se postupně stává nástrojem politického a ekonomického nátlaku. V odborné debatě se pro tento jev vžil v angličtině pojem weaponized interdependence, tedy „zbraňová vzájemná závislost“.

Typickým příkladem jsou exportní omezení, jimiž producenti vytvářejí tlak na státy závislé na jejich dodávkách. Hospodářská a bezpečnostní politika se tak stále více prolínají – a právě toto propojení vystihuje pojem geoekonomika.

Kritické suroviny jako mocenská zbraň 

Kritické suroviny jsou ukázkovým příkladem takového úzkého hrdla. Čína v posledních letech masivně investovala do infrastruktury po celém světě, zejména v Asii, Africe a Latinské Americe, a získala si tak přístup k mnoha kritickým surovinám. Zatímco v samotné těžbě si vybudovala silnou, nikoli však dominantní pozici, klíčovou roli získala ve zpracování.

Zpráva Mezinárodní energetické agentury z loňského roku ukazuje, že Čína dnes dominuje zpracování 19 z 20 strategicky významných surovin, s průměrným tržním podílem kolem 70 procent.

Čtěte také

iROZHLAS

Nedostatek materiálů nebo zastavení výroby. Čínský monopol na vzácné zeminy ovlivňuje světový průmysl

Zvlášť výrazné je to u vzácných zemin. Ty patří k nejméně geograficky diverzifikovaným surovinám vůbec. Čína se podílí zhruba 60 procenty na jejich světové těžbě, ale v navazujících fázích hodnotového řetězce je její dominance ještě výraznější. U permanentních magnetů, které se využívají v automobilech, větrných elektrárnách, datových centrech či obranných systémech, dnes Čína kontroluje 94 procent světové produkce.

Takto vysoká koncentrace činí globální dodavatelské řetězce v energetice, automobilovém průmyslu, obraně i v oblasti umělé inteligence mimořádně zranitelnými. Čína přitom začala zavádět – jako reakci na celní politiku západních zemí - vývozní restrikce, které již dostaly řadu výrobců v Evropě i USA do situace, kdy byli nuceni z důvodu své ekonomické bezpečnosti přehodnotit svou strategii dodavatelských řetězců.

Nejde přitom pouze o vzácné zeminy. V říjnu loňského roku Čína oznámila výrazné zpřísnění vývozních kontrol i v oblasti dodavatelských řetězců lithium-iontových baterií.

Reakce USA a dalších spojenců

Americká iniciativa proto míří na zásadní přenastavení globálního trhu s kritickými surovinami. Cílem je nejen omezit závislost na Číně, ale i získat kontrolu nad klíčovými úzkými hrdly globální ekonomiky.

Washington spolu s dalšími, jako je Japonsko, Jižní Korea, či Evropská komise, plánuje vytvořit „bezpečné a odolné dodavatelské řetězce“, a to skrze státem podporované investice do těžby a zpracování kritických surovin nejen v USA, ale po celém světě.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Donald Trump, vzácné kovy a geopolitická hra

Snahou je také vytvořit novou platformu spolupracujících zemí (Forum of Resource Geostrategic Engagement). USA dále podepsaly hned několik bilaterálních dohod o kritických surovinách, a to se zeměmi jako je Argentina, Maroko, Spojené arabské emiráty, či Velká Británie.  

Kritické suroviny tak přestávají být běžnou komoditou a stávají se strategickým sektorem, kde se sbližuje bezpečnostní a ekonomický zájem státu. To ale s sebou nutně musí přinést debatu o nové formě spolupráce mezi státem a soukromým sektorem, jak se někdy v literatuře už začíná diskutovat pod termínem „nový státní kapitalismus“.

Autorka je vedoucí Centra pro studium Afriky Metropolitní univerzity Praha