Jan Vávra: Dnes není čas na provinční vlastenčení

Nepřekvapuje, že nic nevyjednal a po čtvrtečním neformálním setkání evropských prezidentů a premiérů s šéfy evropských institucí v Belgii, kde se měla řešit konkurenceschopnost Evropy, si stěžoval novinářům, že se s ostatními „evidentně míjí v názorech.“

Čtěte také

Luboš Palata: Raději Slavkov než Visegrád. K Rakousku bychom se měli snažit být co nejblíž

Naprostá většina evropských politiků totiž nevidí řešení konkurenceschopnosti v emisních povolenkách, ale ve vytvoření jednotného unijního trhu, jak to ostatně zmiňoval ve své populární zprávě i Mario Draghi. O větší integraci se státy Unie neúspěšně pokoušejí již dlouho, pod vlivem politiky Donalda Trumpa ovšem teď nabývá úsilí o dosažení nějaké dohody konkrétnějších podob. 

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen má na březnovém summitu EU předložit akční plán prohloubení jednotného unijního trhu. Náš premiér na to reagoval oblíbenou písničku o nikým nevolené evropské Komisi a nutnosti posílit pravomoci lídrů národních států, čímž se vydal jasně proti proudu.

Čtěte také

Jiří Pehe: Česko se drží prázdných spojeneckých skořápek

Většině evropských státníků je jasné, že má-li Evropa úspěšně konkurovat globálním mocnostem, musí se mnohem více integrovat. Pokud to nepochopíme, hrozí nebezpečí, že se spojí jen ty státy, které se na vyšší míře spolupráce dohodnou. Shodou okolností jde o ekonomicky nejvyspělejší státy včetně Německa, na kterém je naše ekonomika závislá.

Andrej Babiš nás tak směruje na vedlejší kolej, která sice povede českými háji hesel o národní suverenitě a vzpouře proti diktátu Bruselu, ve skutečnosti ale budeme směřovat do bezvýznamnosti a ekonomické stagnace. Jak říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, jsme „exportně nejprovázanější zemí Evropy a každá zbytečná překážka připravuje české firmy o obchodní příležitosti.“

Čtěte také

Karel Barták: EU musí zdokonalit svůj vnitřní trh – a jít ještě dál

Národovecké volání proti nikým nevoleným bruselským byrokratům a po větších pravomocech národních států je bohužel součástí naší politické debaty od dob Václava Klause a ani předchozí vláda neměla odvahu toto neproduktivní provinční reptání překonat.

Přitom našim politikům nejde ani tak o ztrátu národní suverenity, spíše jim vadí možné omezení jejich manévrovacích možností i to, že by v integrované Evropě byli pod větší kontrolou, než jsou teď. Ovšem v případě malého státu, který je navíc závislý na exportu, není takové nacionální blouznění zasazeno do reálného ekonomického rámce - abychom použili slov klasika.

Mezi populismem a realitou

Andrej Babiš se údajně nebojí, že bychom stáli v rohu. Stejně tak se ale nebojí ani ruského vojenského nebezpečí, což by nás mělo varovat. Jako správný populista slibuje svět bez válek a nejlepší místo na planetě. Vývoj ve světě ale jeho barvotiskově představy kazí. Nové dělení světa mezi nejsilnější globální velmoci budoucnost zemí naší velikosti dost nebezpečně ohrožuje.

Na druhou stranu máme možnost být součástí mnohem většího a ekonomicky velice silného celku nejvyspělejších států, navíc postaveném na demokratických principech. A náš premiér je zřejmě připraven tuto příležitost jen kvůli potlesku svých nacionálně naladěných voličů zahodit.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Ovšem čelit narůstajícímu ruskému nebo americkému imperialismu tradičním českým vlastenčením je nesmírně pošetilé. Měli bychom naopak všemi silami pracovat na tom, aby EU byla co nejsilnější, co nejakceschopnější a co nejvíce jednotná. Protože pak budeme silní a bohatí i my. Ale to není možné bez mnohem větší a hlubší spolupráce evropských národů.

Autor je publicista