Ivana Medka komunisté vyhnali do Vídně. Po roce 1989 se vrátil do kanceláře prezidenta Havla
Osobností, která zanechala v naší historii mimořádnou stopu, je Ivan Medek (1925–2010). Charismatický muž, jehož život probíhal na pomyslné sinusoidě – prožil celkem šest politických režimů, ale sjednocujícím prvkem jeho života byla osobní statečnost a mravní rámec. A to i za cenu ústrků, perzekucí, zatýkání.
O to je pak zajímavější a otázky vzbuzující název knižního rozhovoru s ním, který vyšel pod názvem Děkuji, mám se výborně. Byla v tom nadsázka, nebo takto opravdu na svůj život pohlížel?
Kdo vlastně byl Ivan Medek? Host pořadu historik Jiří Hanuš odpovídá: „Hudební kritik, organizátor hudebního života, sanitář, sociální pracovník, politik, novinář, reportér, komentátor, a hlavně byl někdo, komu se říkalo Hlas z Vídně.“
Prostředí, které ho formovalo od dětství, mělo kořeny v příbuzenském vztahu k rodině prezidenta Masaryka a malíře Antonína Slavíčka. Jeho otec Rudolf byl úctyhodný legionář.
Vyhazov a zatčení
Po skončení 2. světové války bylo Ivanu Medkovi 20 let a velmi jasně dokázal rozeznat blížící se nebezpečí pro zemi, ve které žil. Profesor Hanuš dodává:
„Už rok 1945 byl pro něj šok. Nelíbil se mu Košický vládní program a to, že nebylo možné kritizovat Sovětský svaz. Tehdy se už projevil jeho boj proti komunismu, a také obhajoval za údajnou kolaboraci neprávem obviněného hudebníka Václava Tallicha.“
„Po únoru 1948 musel přerušit studium konzervatoře a následoval jeden vyhazov za druhým, sám to spočítal: během komunistického režimu byl jedenáctkrát vyhozen ze zaměstnání,“ popisuje Hanuš.
A tím jeho těžkosti zdaleka nekončily. Na přelomu let 1955 a 1956 se Medek dokonce ocitl ve vazbě. „Byl tři měsíce vězněn za kontakty se zahraničím a údajné devizové machinace, což byla součást velké estébácké akce Krtek, během které bylo zatčeno kolem 60 lidí,“ vysvětluje historik.
Nucený odchod do Vídně
Šedesátá léta spjatá s nadějemi na možné reformy socialismu v Československu vítal také Ivan Medek. Pracoval tehdy v rozhlase, dokonce vstoupil do lidové strany, a vše pak rychle skončilo po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Normalizace byla další ranou nejen pro Medka a pak podle historika Hanuše učinil zásadní existenční a existenciální rozhodnutí a podepsal Prohlášení Charty 77. „Následně byl zařazen do tzv. akce Asanace, která začala v prosinci 1977 a jejímž cílem bylo rozložit společenství Charty 77 a případně donutit signatáře k opuštění republiky.“
V Medkově případě se estébáci neštítili opravdu ničeho: po jednom z výslechů ho odvezli se zavázanýma očima do lesa kdesi u Lán, kde ho zmlátili do bezvědomí a po dalším sledu perzekucí se z Ivana Medka stává exulant a jeho dalším působištěm Vídeň.
V zahraničním rozhlase
Začíná jeho dráha rozhlasového redaktora ve „štvavých“ stanicích Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Deutsche Welle a Rádio Vatikán. Zároveň se Medek zapojil do řady exilových aktivit, které souvisely s jeho rodnou zemí a snahou o obnovu svobodné republiky. Toho se dočkal pádem komunistického režimu v listopadu 1989 a po několika letech se vrací domů, do Prahy.
„Od roku 1993 se stává pracovníkem Kanceláře prezidenta republiky a posléze kancléřem prezidenta a zároveň získává řadu ocenění,“ konstatuje Jiří Hanuš a vysvětluje: „Pro něj ovšem bylo důležité, že mohl být užitečný, a navíc ještě po boku někoho, koho si vážil, a tím byl Václav Havel. A také v zemi, kterou miloval.“
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda se měl Ivan Medek vždy výborně, host pořadu historik Jiří Hanuš odpovídá: „Neměl, ale byl schopen snášet svůj osud s trpělivostí, vnitřní svobodou a dokázal při tom jednat podle svého svědomí. Navíc měl smysl pro humor a byl opravdový džentlmen.“
Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy, který Ivana Chmel Denčevová věnuje Ivanu Medkovi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
