Nikdy jsem nikomu nic nezáviděla. Vždy jsem si řekla, že když on je dobrý, musím být taky, prozrazuje Saskia Burešová

I když jí „už není 15“, má diář stále doslova nabitý. „Už chci hodně polevit, a taky jsem zvolnila. Pořád ale točím Kalendárium a uvádím společenské akce. Už si ale vybírám,“ přiznává. Co to je odpočívat, prý ale neví.

„Jsem Lev v ascendentu Panny. Ten Lev by lítal, ale Panna ho vždy stáhne dolů. Musím mít všechno perfektní. Ale znáte to, doma nikdy všechno perfektní není. Taky mám dvě zahrádky  ̶  doma v Praze a na chalupě v severních Čechách.“ Odpočívá „zakleknutá“ v záhonech. „Když pleju, je to báječný relax,“ podotýká zasněně. 

Do metra se nelíčí

Nejčastější otázka, jakou dostává, je, jak to dělá, že stále vypadá stejně dobře? „Před obrazovku si dávám make-up, ale když jdu mezi lidi, tak jen oční linky a rtěnku, Jinak jsem ráda, když se nemusím líčit vůbec. Když jdu do města a nejdu za někým, o koho mi jde, tak si vezmu sluneční brýle a klobouk nebo čepici. A v metru si stoupnu někde do rohu.“

Velké tajemství Saskie Burešové je prý v důkladném odlíčení. „Na to dávám velký pozor. Po revoluci jsem vyslyšela mnoho divaček, které mi psaly, a udělala si několik kurzů – vizážistický, kosmetický, barevné typologie apod. Všude nám tam říkali, že až budete mít ten svůj salón, který jsem nakonec opravdu měla,… tak je nejdůležitější se večer opravdu důkladně odlíčit. A nikdy, opravdu nikdy neusnout s nějakými zbytky make-upu. Pak používat dobrý krém… a věřte, není to ta nejdražší kosmetika, co se dá koupit, ale běžně dostupná.“

Co dělá každé ráno? Omyje si obličej vlažnou a pak studenou vodou, aby se pleť probudila a vypnula. Další radou je spát 8 hodin. „Teď, ve vyšším věku je to samozřejmě horší (změny tlaku, změny počasí a hlava plná starostí), ale vždy se snažím usnout bez prášku.“

Co ale 100% pomáhá, je dobrá nálada. „O to se opravdu snažím, a když se to nedaří, tak se snažím, aby se to dařilo,“ doporučuje. „Radovat se umím, a to z každé maličkosti, které pak dělají to velké štěstí.“ Co dělá se Saskií Burešovou čas?

Diety?

„Nechci si to připouštět, ale když se ráno na sebe dívám a uvědomím si, kolik mi je, tak si řeknu, že to snad ani není možné. Pak si hned vzpomenu na jednu slavnou větu, že věk je jen číslo.“ Na co by si ale měl člověk dávat pozor, je závist a zloba. „To se vám v obličeji odrazí. Nikdy jsem nikomu nic nezáviděla. Vždy jsem si řekla, že když on je dobrý, musím být taky.“

Čtěte také

Pavla Pešatová. Hlasatelka a režisérka se v živém vysílání objevila už v roce 1949

Taky prý nikdy nedržela diety, přesto vypadá skvěle. Říká se, že Burešové snad ani nepadají vlasy (ani zuby) a věk se na ní nijak nepodepsal. „To nevím, ale zatím mám všechno vlastní (smích).“

Na to, že Saskii Burešovou vidíte každé nedělní odpoledne v Kalendáriu, se prý můžete spolehnout. Nevynechala ani jedinkrát.

„Chtěla jsem. Mockrát. Třeba když jsem měla zlomenou pravou ruku nebo kotník. Víte, za tu dobu vás stihne řada neduhů, taky jsem vždy v televizi prosila, aby mě někdo vystřídal. Na to mi řekli ‚Vyloučeno! Musíš nastoupit.‘ Takže jsem byla před kamerou s horečkou, ortézou, taky mi jednou něco prasklo v oku a zalilo se krví, a tak jsem musela nasadit sluneční brýle.“

O Burešové, která před lety patřila mezi skupinu hlasatelů uvádějících další televizní programy, se jinde dočtete, že je decentní, přitažlivá profesionálka s bezchybnou češtinou.

Hodit vlahé oko... 

Všechno, co tehdy řekli, muselo být zpaměti. „Dokonce i letopočty a dlouhé texty, prostě tehdy tam nebyl žádný čtecák.“ Když paměť vynechala, museli to nějak zachránit. „Říkalo se tomu hodit vlahé oko, a nakouknout do textu. Něco jsme si domysleli a vždy něco řekli, prostě člověk musel být duchapřítomný.“ A dnes?

„To je úplné blaho. Taky může být moderátor uvolněněnější, my byli víc svázáni trémou, která (snad) vidět nebyla, ale odnášeli jsme to nervově. Já jsem třeba měla vždy rudé fleky na krku, i když nebyly vidět, protože to zakrylo nalíčení.“

Dosud se ale nezbavila hrůzostrašných snů, ve kterých něco zapomene a nemůže najít cestu do studia. Podobné peripetie v noci zažívají i herci nebo lidé z rádia.    

Proč vlastně dostala tak netradiční jméno? Prý to nemá nic společného s genetikou, přestože je poloviční Italkou, ale maminka milovala Rembrandta. „A jeho žena se jmenovala Saskie. Holandsky se jméno vyslovuje Saša, takže mí nejbližší přátelé mne tak důvěrně oslovují. Ale nemá to nic společného s Alexandrou, jak se taky někteří domnívají,“ dodává.  

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Jana Klusáková.