Nikdy bych si nedovolil někoho soudit za rozhodnutí o eutanázii, říká teolog a kněz Bouma
Eutanázie je legální už v několika evropských zemích, v Německu je pak tolerována asistovaná sebevražda. „Byl jsem v různých hospicích a trávil i s blízkými dlouhé hodiny a noci. Proto vím, že závěry života byly kolikrát něčím nesmírně cenným a významným,“ komentuje otázku zavedení podobného institutu u nás teolog a kněz David Bouma.
Čtěte také
„Pokud smrt člověka není to úplně poslední, a člověk ve smrti celý nezaniká, tak se otvírá ještě další dimenze – ale i kdyby tu nebyla otázka věčnosti nebo života po smrti, tak už jen to, že umírající může svůj život reflektovat, odpustit, poprosit o odpuštění, poděkovat. Prostě smířit se a dojít svou cestu až do bodu, kdy je připravený život opustit a zemřít, tak to je obrovská hodnota. Ale nejen pro umírající, ale i pro všechny kolem,“ doplňuje teolog v pořadu Hovory.
Potírání smrti nás oslabuje
U nás se smrt spíš popírá a vytěsňuje, podle kněze tím ale něco důležitého ztrácíme.
„Oslabujeme se. Život jednotlivce nebo společnosti ve stylu: ,Smrt není a nijak se mne netýká, protože ji nevidím a vidět nechci‘, je o něco plošší. O něco podstatného přicházíme.“
Pokud se nebudou staří bát umírat, mladí se nebudou bát žít.
„Jako bytostný milovník života se přimlouvám za to, abychom smrt méně popírali a vytěsňovali. Říkává se k tomu jeden bonmot: ,Pokud se nebudou staří bát umírat, nebudou se mladí bát žít‘,“ uvažuje Bouma.
Také tvrdí, že by se o eutanázii a asistované sebevraždě měla ve společnosti hlavně vést veřejná debata, protože ta nám velmi schází.
Čtěte také
Rozdíl mezi oběma způsoby odchodu ze světa pak charakterizuje slovy: „Někdy se rozdíly stírají, ale asistovaná sebevražda je to, že si smrt člověk navodí sám – polkne tabletu nebo jiným způsobem vykoná poslední krok svého života. Kdežto eutanázie je něco, co udělá druhý, v mnoha zemích to musí být lékař.“
„V každém případě je zcela legitimní, pokud se někdo rozhodne nepokračovat v léčbě a chce zemřít. Máme i termín pomalá medicína, kdy se tiší bolest a množství medicínských úkonů se vymění za kvalitu závěru.“
Pozor na zneužití
Kněz se také domnívá, že dřív nebo později tato možnost zcela legálně vznikne i u nás.
Čtěte také
„To, co bychom ale měli jako společnost opravdu řešit, je, aby to pak nevyužili ti, kteří mají psychické problémy a potřebují pomoc úplně jiného typu. Aby to nakonec nebyl podivný, hrozný lék na samotu, opuštěnost, na pocit, že ten který člověk je zbytečný a cítí se být pro ostatní zátěží. To je extrémně nebezpečné,“ varuje.
„Tento způsob by byl nesmírně vážný a tady bych se nebál zvednout svůj hlas. Ale v životě bych si nedovolil soudit kohokoli, kdo je obklopený podpůrným prostředím, je lidsky zralý a sám si ve svém svědomí rozhodl, že už nemá možnost jak dál pokračovat,“ uzavírá.
Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.
Související
-
Iva Pekárková: Co je to eutanázie
Už mnoho let se v Česku hádáme, jestli uzákonit eutanázii, anebo radši ne. Většina z nás na to má nějaký názor.
-
Hospice byly postaveny tak, aby v nich eutanázie nikdy možná nebyla, říká Robert Huneš
V Česku vzniká návrh zákona na legalizaci eutanázie. Hosty jsou Lenka Procházková z hnutí ANO a Robert Huneš. Připravili Veronika Sedláčková a Adam Šindelář.
-
Eutanazie se u nás děje častěji, než jsme ochotní připustit,...
Kauza zdravotní sestry rumburské nemocnice opět v České společnosti otevřela téma eutanazie. Sestra byla obviněna z usmrcení pacientky, která byla nevyléčitelně nem...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.