Eutanazie se u nás děje častěji, než jsme ochotní připustit, tvrdí lékařský etik Payne

Dospěje někdy česká společnost k tomu, že v utrpení bude možné druhému člověku pomoci? Neměli by čeští politici usilovat o zlepšení paliativní léčby v naší zemi?

„Podle statistik se u nás provede za rok až 5000 eutanazií,“ připomněl v pořadu Pro a proti předseda Společnosti lékařské etiky Jan Payne. „Stejně, jak to učinila sestra v Rumburku, jen to dělají opatrně.“

Základní tezi odpůrců ukončení života o tom, že život je posvátný, je třeba chápat v kontextu odborné diskuze. „V rámci bioetiky se desítky let vede diskuze o kvalitě versus posvátnosti života. Pro někoho je hodnota kvalita života, pro někoho jeho posvátnost.“

Payne vysvětlil pojem living will (v zákoně označovaný jako dříve vyslovené přání), které dává možnost člověku předem rozhodnout o svém životě.

Payne: "Living will je hovorový výraz, správné označení je advanced directive. Direktiva je pokyn, příkaz, a lékař má povinnost se jí řídit. Je to ale zastaralá forma, která se zaváděla v 80. a 90. letech na Západě. Daleko efektivnější je uzákonit, že každý člověk má možnost oznámit, kdo by za něj rozhodoval v případech, kdy o sobě nemůže rozhodovat sám.“

Prostředky eutanazie také nejsou dostatečně diskutovaným tématem. „Škála prostředků eutanazie je velmi široká, farmakologie je velmi rozvinutá a můžeme vybrat nejrůznější léky. U nás se vede diskuze jen o kaliu.“

Ředitel Ústavu onkologické psychologie Boris Šťastný s Paynem souhlasí: „Je pravda, že se eutanazie u nás děje. Je ale velice důležité, zda jde o vůli pacienta, nebo jednání proti jeho vůli, bez jeho souhlasu.“

Institut dříve vysloveného přání je v české právním řádu od roku 2012, připomněl Šťastný.

Šťastný:„Jsem přesvědčen, že český právní řád má dostatek možností k tomu, aby si člověk mohl říci, jak s ním bude zacházeno v případě, kdy se nebude moci k tomu vyjádřit. Informovanost pacientů i zdravotnického personálu je ale malá, a v médiích se dříve vyslovené přání prakticky nediskutuje.“

„Konkrétní znění zákona umožňuje, aby pacient, který se dostane do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb určil, jak mají zdravotníci konat či nekonat.“

Šťastný vyložil, jak v praxi může vyslovení takového přání fungovat. „Nemůžete si napsat do living will přání, aby vám lékaři píchli kalium. Můžete ale žádat,aby nepodnikali zákroky, jejichž účinkem by bylo umělé prodlužování vašeho života. A to je důležité.“