Vladimír Peška vedl studentskou demonstraci až k Hradu. V době, kdy ulici už ovládali komunisté

9. únor 2023

Únor 1948 změnil osudy mnoha lidem. Byl mezi nimi i student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Vladimír Peška (1920 až 2002). Odešel do exilu, pracoval pro Rádio Svobodná Evropa a nakonec zakotvil na francouzských univerzitách. V pořadu Portréty přiblíží jeho život historička Doubravka Olšáková.

Rodák z Horních Otaslavic, obce na půl cesty z Vyškova do Prostějova, odmaturoval v červnu 1940. Kvůli uzavření vysokých škol nacisty nemohl pokračovat ve studiu, vyučoval na střední odborné škole hospodářské v Prostějově a zároveň se stal starostou rodné obce.

Čtěte také

Po roce 1945 se zapsal ke studiu filologie, filozofie a komparativní literatury na pražské filozofii. Ještě před únorem 1948 se stal předsedou tradičně levicového Spolku posluchačů filozofie Karlovy univerzity, přitom sám byl sociální demokrat.

Právě jménem spolku v prosinci 1947 podepsal prohlášení studentů, kteří se ohradili proti projevům komunistického ministra informací, vyhlášeného žvanila Václava Kopeckého.

Kopecký v létě 1947 novinám řekl: „Udělali jsme velkou chybu, že jsme pustili na vysoké školy všechny. Musíme se nyní snažit, aby možnost studií byla zajištěna především těm, kdož mají kladný poměr k režimu a k novému řádu.“

A dodal: „Vysoké školy namnoze nedávají ani takové vzdělání, jaké získá dělník, když si přečte komunistické noviny.“

Rádio Svobodná Evropa

Vladimír Peška podepsal prohlášení, které na Kopeckého výroky reagovalo: „Odmítáme jakékoliv útoky a pokusy o zasahování do akademické svobody vysokých škol. Odmítáme se vší rozhodností snižující a urážlivé výroky ministra informací Václava Kopeckého o úrovni a ceně vysokoškolského studia. Našimi vzory jsou skuteční myslitelé, velcí duchové našich dějin a vedoucí filosofové, nikoliv útoční zástupci sekretariátů politických stran.“

Čtěte také

Dva dny předtím než prezident Beneš přijal demisi demokratických ministrů, vedl Peška s dalšími studenty demonstraci na podporu demokracie, jejíž účastníci došli na Pražský hrad.

Bylo to jedno z nemnoha shromáždění na obranu demokratických hodnot v Praze v době, kdy ulici ovládali komunisté.

V létě 1948 Peška ale ze země odešel, pobýval v utečeneckých lágrech v západním Německu a nakonec se dostal do Francie.

Krátce spolupracoval s českým vysíláním francouzského rozhlasu, nakonec byl jedním z prvních redaktorů kulturních pořadů mnichovského Rádia Svobodná Evropa. Tam se také sblížil s Janem Čepem. Jejich dlouholetá korespondence vyšla před lety knižně.

Po odchodu ze Svobodné Evropy si ve Francii doplnil vzdělání, od poloviny 70. let působil v Ústavu slovanských studií, přednášel na univerzitě v Nantes a do roku 1993 vyučoval českou literaturu na Ústavu východních studií a civilizací Inalco.

Celý pořad vysíláme v rámci série Neznámé tváře února 1948. Poslechněte si i další díly.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související