Newyorský hasič, který 11. září 2001 pomohl zachránit 13 lidí. Přežil jako jediný z týmu

11. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tiernach Cassidy - hasič, který jako jediný ze svého týmu po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum přežil vyprošťovací práce, při kterých pomohl zachránit třináct lidí

Tiernach Cassidy si nese trauma už dvacet let. Newyorský hasič byl 11. září kvůli zranění v záložní jednotce. I proto jako jediný z týmu po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum přežil vyprošťovací práce, při kterých pomohl zachránit třináct lidí.

Tři nejúčinnější léky na jeho trauma jsou tetování přes celá záda, sdílení vlastního příběhu a manželčin humor.

Bývalý newyorkský hasič Tiernach Cassidy

Do newyorské části Queens se přestěhoval několik let po 11. září – s manželkou potřebovali větší a finančně dostupné bydlení, když založili rodinu.

Ale bydlet hodinu cesty od místa tragédie má pro Cassidyho i velmi osobní rozměr. „Snažím se nechat město a minulost co nejvíc za sebou,“ popisuje.

Přesto dovede velmi detailně vyprávět o tom, jak vypadalo jeho 11. září 2001 a jak po pádu věží Světového obchodního centra pokrytý prachem zjišťoval, že žije.

Vzpomínka na zachráněné

Nejvíc mu utkvěla vzpomínka na Mickyho Crosse, jednoho z těch, kterým Tiernach Cassidy pomohl z trosek.

„Radoval jsem se, volal na něj a on se jen poškrábal na nose a říká mi, jestli nemám cigaretu. Tak mu říkám, že nemám. Byl tam zahrabaný asi šest hodin, bez cigarety. To bylo někdy odpoledne. Kolem půlnoci, kdy už měl být dávno někde v nemocnici, tak ho vidím znovu, jak tam bezcílně bloumá. Pořád sháněl tu cigaretu,“ vzpomíná bývalý newyorský hasič.

Čtěte také

Cassidy už je hasičem ve výslužbě. Před třemi lety mu lékaři diagnostikovali rozedmu plic, astma či chronickou obstrukční plicní nemoc, tedy nevratná poškození, která jsou důsledkem jeho zásahu na Manhattanu.

Kromě toho stále spolu s dalšími přeživšími navštěvuje skupinové terapie, protože fyzicky sice tragédii přežil, ale mentálně se s ní vyrovnává dodnes.

„Pomáhá mi o tom mluvit. Je dobré to ze sebe dostat. S tím souvisí druhá věc. Moje tetování byla vlastně terapie bolestí. Musel jsem podstoupit aspoň nějakou bolest, i když se smrtí je to nesrovnatelné. Ale moji kamarádi tam umřeli, já přežil. Musel jsem to nějak ventilovat, proto mám tetování tak veliké,“ vysvětluje.

Celý příběh newyorského hasiče a vzpomínku na dvacet let staré trauma, najdete v audiozáznamu pořadu Zaostřeno Jana Kaliby.

autor: Jan Kaliba
Spustit audio

Související