Nestojíme o zelenou dotační válku mezi USA a Evropou, varují oceláři

Například skupina MTX Group, do které patří severomoravské koksárny, zpracovatel hliníku AL INVEST Břidličná i továrna na hliníkové autodíly Strojmetal nyní podle místopředsedy představenstva Miroslava Záhorce připravuje projekty vlastních obnovitelných zdrojů.

Čtěte také

Ze slibovaných 230 miliard Česko získalo jen zlomek. Čínské investice nic moc nepřinesly, říká expert

„Chystáme velký projekt fotovoltaických elektráren s kapacitou čtyřicet megawatt, které představují 11 procent naší celkové spotřebované energie,“ říká Záhorec.

Souběžně s tím připravuje skupina i stavbu větrných elektráren. Ty by měly vykrývat propady, kdy soláry nic nevyrábí. „Abychom se tak dostali na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů,“ uvádí Záhorec.

Výrobu dnes ve skupině pohání napůl elektřina a plyn. „Snažíme se nahrazovat u nových investic plynové zdroje elektrickými, abychom snižovali svoji emisní stopu,“ dodává.

Státní správce elektrických sítí ČEPS ale nedávno varoval, že podle scénářů vývoje energetiky do roku 2040 bude Česko už za pár let významně závislé na dovozech elektřiny ze zahraničí. Je přitom otázka, jestli ji i v zahraničí bude dost. Důvodem poklesu domácí produkce je plánovaný konec spalování uhlí a zároveň růst spotřeby právě kvůli elektrifikaci jak dopravy, tak i průmyslu.

Zelený hliník

Záhorec doufá, že se i díky těmto varováním ČEPSu podaří vyvinout tlak na politiky, aby se zabývali energetickou koncepcí země, která musí reflektovat nové požadavky.

Čtěte také

Českou poštu bych rozdělil. Na transformaci je za minutu dvanáct, říká končící šéf státního kolosu Knap

Kromě obnovitelných zdrojů připravuje skupina MTX také čtyřmiliardový projekt, který má vést ke snížení spotřeby takzvaného primárního hliníku při výrobě v AL INVEST Břidličná. Nahradit by ho měl částečně šrot. Tím bude firma mimo jiné snižovat svoji uhlíkovou stopu. Už teď ji sleduje i při dovozech primárního hliníku. Někteří producenti například nabízejí zelený hliník, kdy při jeho výrobě byla použitá energie z vodních elektráren.

Evropský Green Deal, který někteří politici kritizovali jako příliš ambiciózní „zelené tažení“, firma s provozy s tradicí i 200 let bere jako realitu. Nepočítá s tím, že by politici současné směřování nějak zásadně otočili. „Položím si otázku. Máme neomezené zdroje? Já vím, že nemáme. Tudíž je jedno, jak tomu kdo říká. Pro mě to není zelené tažení, pro mě to je prostě cyklus investic, toho, kam se má průmysl jako takový posouvat,“ dodává Záhorec.

Začnou dotační dostihy?

Také ocelářský průmysl věří, že tlak na snižování emisí přežije. Podle šéfa Ocelářské unie Daniela Urbana je ale nutný dostatek elektřiny. „Protože dekarbonizace průmyslu včetně ocelářství v podstatě rovná se elektrifikace,“ upozorňuje Urban.

Pokud dvě tuzemské ocelárny v Ostravě a Třinci přejdou na elektrické obloukové pece a využívání vodíku, obojí je náročné na spotřebu elektřiny. Navíc chybí i dostatečná kapacita sítí, aby se některé velké provozy vůbec mohly na elektřinu připojit.

Čtěte také

Pavel Tykač: Budeme víc obchodovat a danit v zahraničí. V Monetě bych chtěl 20 procent

Urban také upozorňuje na riziko závodů v dotacích na zelenou transformaci, které hrozí mezi USA a Evropou. Spojené státy díky schválení antiinflačního zákona chtějí poskytnout svým firmám na nové technologie a energie v přepočtu přes osm bilionů korun. Jako odpověď na to Evropská komise zvažuje rozvolnění národních dotací v této oblasti. Podle Urbana to ale prosazuje hlavně Německo.

„My se toho bojíme, protože Německo má tendenci udotovat všechny ostatní. A myslím si, že ten pocit nemá jenom střední a východní Evropa, ale má ho třeba také Itálie nebo Španělsko,“ uvádí. Oceláři podle něj nestojí o „dotační válku mezi Amerikou a Evropou“.

„My podporujeme to, aby se země dohodly a pro ty produkty vytvořily třeba společný zelený trh. Aby si vzájemně uznávaly, že ta ocel je vyrobená zeleně a efektivně, a neútočily jedna na druhou,“ dodává Urban.

Poslechněte si celý podcast Jany Klímové Peníze a vliv v audiozáznamu.