Nestandardní kroky

Nově se obává ve vyšetřování nestandardních kroků. Z banální korupce, ve které jde o úplatek osm set tisíc korun, zde máme podezření na jakési policejní spiknutí proti zákonodárci, který se nad rámec svých povinností v parlamentu snažil prokázat přátelskou službu provozovatelům tržiště a autobazaru. V čem by konkrétně měly nestandardní kroky spočívat, se nejspíše dovíme pouze v případě, že poslanci svého kolegu imunity zbaví. Obecně je nestandardní, ve smyslu neobvyklý, už sám fakt, že se policii podaří do té míry zdokumentovat korupci či pokus o ni, aby o vydání zákonodárce vůbec mělo smysl žádat. Má-li ovšem poslanec čisté svědomí a k tomu podezření na nestandardní kroky, měl by s tím určitě něco dělat.

Odhalit nestandardní postup policie by totiž byl srovnatelně významný přínos pro zlepšení právního klimatu ve společnosti jako odhalení a potrestání korupce. Poslanec si přitom může být jist standardním chováním soudu, u kterého bude mít právo na standardní obhajobu. Potíž by byla, kdyby i u soudců předjímal nestandardní kroky. To už by totiž naznačovalo, že za nestandardní považuje takové jednání, ze kterého pro něj kouká malér. Pak by ovšem debata o právním klimatu ve společnosti postrádala smyslu. Kauza Vladimíra Doležala by spíše byla námětem k úvaze, proč svou aktivitu kolem tržnice s autobazarem nekonzultoval s někým, kdo v tom umí chodit. Pro amatéra může být i osm set tisíc velké sousto.