Nepálské veletoče

Podle svého dlouhého oficiálního názvu je Nepál demokratický. Ovšem nad skutečným naplněním ducha demokracie v zemi obklopené nejvyšším horstvem světa se vznáší nejeden otazník. Jací vlastně jsou vítězní maoisté, kteří republiku prosadili? A i kdyby byli sebedemokratičtější, má takový režim vůbec šanci uchytit se v zemi, kde není skoro žádná tradice názorové plurality? Jak už to tak bývá, odpověď na tyto otázky přinese až čas.

V době, kdy občanská válka vypukla, bylo ale jasné jedno. Spousta Nepálců měla v polovině 90. let více než dost politické nestability, která jejich vlastí otřásala. Původní absolutistická monarchie byla sice v roce 1990 přeměněna na monarchii konstituční, ale to zemi uvrhlo do možná ještě větších potíží, než v jakých byla předtím. A do této situace přišli maoisté a zahájili partyzánskou válku za ustavení lidové socialistické republiky. Jejich boj byl dlouhý, vyžádal si nespočet civilních obětí, ale byl korunován úspěchem. Z nelegální organizace se stala současná vládnoucí strana a nenáviděná monarchie byla poražena. K vítězství maoistů přispěla nemalá podpora obyvatelstva, které ani tolik neslyšelo na maoistickou ideologii, jako na sliby zlepšení bídných sociálních podmínek. Nepál patří mezi nejchudší státy světa a jeho obyvatelům je v mnoha případech lhostejné, kdo jim vládne, pokud jim dokáže zajistit dobrý život. A to stará královská rodina nedokázala. Zda se to povede maoistům, se uvidí. Slibů, že odstraní chudobu a diskriminaci, rozdali spoustu. Strana také prohlásila, že se nechce vydat již vyzkoušenou cestou reálného socialismu jako jiné komunistické státy, ale že si naopak vybuduje svou vlastní utopii. V rámci toho se nebrání ani spolupráci se svým úhlavním nepřítelem - bohatými vrstvami. Ovšem většina toho, co nepálští maoisté zatím řekli, stále zůstává v rétorické rovině. Co z nepálského komunismu vzejde, pokud vůbec něco, se teprve uvidí. První regulérní vláda, ve které jsou maoisté nejsilnější stranou, je u moci zatím necelý rok. A to je na spravedlivé zhodnocení málo.

Nepálské boje provázelo také výrazné porušování lidských práv. Běžnou praxí byly únosy, znásilňování či svévolné zabírání majetku. Na novou vládu proto zpočátku dohlížely monitorovací jednotky OSN. Nyní se situace zdá být stabilní, ale mluví se o tom, že vláda v Káthmandú kontroluje v podstatě jen hlavní město a pár přilehlých oblastí. Ve zbytku země, ve složitém horském terénu, si každý může dělat, co chce. Stejně tak jak to kdysi činila maoistická armáda.

Rozhovor s docentkou Blankou Knotkovou-Čapkovou o nepálských ženách v komunistické maoistické straně jsme vysílali v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl 15. 4. 2009.