Němci chtějí zpátky přirozené záplavy. Po desítkách let vrací vodu do říčních koryt lužních lesů
Rozsáhlý pás lužních lesů poblíž Lipska se přirozeně nezaplavuje už málem celé století. Vodu totiž odvádějí regulované říční toky a nově zbudované kanály. Zemědělská činnost, lesnictví nebo těžba jílu proměnily krajinu k nepoznání.
To by teď místní odborníci na životní prostředí rádi změnili. „Už dobrých osmdesát let se místní lužní lesy nezaplavují. Přitom záplavy jsou nedílnou součástí každé lužní krajiny,“ říká Maria Vlaicová, bioložka z Německého svazu ochránců přírody.
Čtěte také
A dodává, že regulované říční toky a nově zbudované kanály navíc přispívají i k poklesu hladiny podzemních vod.
V konečném důsledku se celkově proměňuje charakter krajiny. Mezi původními duby, jasany a jilmy se začínají prosazovat javory a zaniká tak přirozené prostředí mnoha ohrožených druhů hmyzu, ptáků a dalších živočichů.
Ochránci přírody by chtěli vzájemně propojit okolní vodní systém s vyschlými koryty, která se podařilo zachovat. Věří, že se tak nakonec povede obnovit i přirozené zaplavování.
„Funkční lužní krajina zmírňuje dopady sucha, dokáže na delší čas zadržet vodu a tu pak postupně uvolňovat do okolí, mimo jiné i formou chladnějšího vzduchu,“ vysvětluje záměr, který podporuje i zastupitelstvo města Lipsko, biolog z Helmholtzova centra pro výzkum životního prostředí Mathias Scholz.
Všechna Vědecká dobrodružství, mimo jiné o boji středoevropských zemí se suchem, najdete zde.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
