Nejvyšší soud

Představitelé moci výkonné, tedy ministr, premiér a prezident, se shodli, že pod vedením nyní již bývalé předsedkyně byl stav Nejvyššího soudu alarmující a neudržitelný. Neustále se prý zhoršoval stav jednotlivých agend a nebylo plněno poslání Nejvyššího soudu pečovat o jednotnost soudního rozhodování. Příčinou byl podle ministra spravedlnosti nepochopitelný a neakceptovatelný osobní postoj předsedkyně. Ta ale problém vidí jinak. Nejsou podle ní objektivně dány zákonné důvody odvolání a říká, že nedostala prostor k vyjádření a obraně. Z toho usuzuje, že moc výkonná usiluje o získání kontroly nad mocí soudní.

Rozptýlit toto podezření je důležitější, než kdo bude do čela Nejvyššího soudu jmenován. A to tím spíše, je-li vážným adeptem na uprázdněné místo kandidát, jehož vazby na exekutivu jsou nepřehlédnutelné. Bez ohledu na konkrétní osoby je třeba prokázat, že odvolávání někomu nepohodlných lidí není předmětem politického obchodu a že není ohrožena nezávislost kteréhokoli ze tří pilířů garantujících společně právní stát. Někdy se říká, že dohled nad tímto delikátním vztahem náleží čtvrtému pilíři, kterým jsou nezávislá média. Jejich přispěním bychom měli být ujištěni, že stát funguje v rámci demokratických principů, anebo varováni, že je ovládán ambiciózními jednotlivci. Jistotu, že se tak stane, ale nemáme. Tím čtvrtým pilířem jsou média pouze z pilnosti a spíše zřídka.