Nejvíc schůzí, nejmíň zákonů. Sněmovna neumí srozumitelně představit argumenty, laje ústavní právník

15. září 2021

Poslední řádná schůze Poslanecké sněmovny má na programu 200 bodů. Přestože schůzí sněmovna v tomto složení svolala vůbec nejvíc, za uplynulé čtyři roky se povedlo schválit nejméně zákonů v historii. „Kvalitu Poslanecké sněmovny nicméně nelze tak úplně hodnotit počtem přijatých zákonů,“ říká odborník na ústavní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr. „Vysoký počet přijatých zákonů může také znamenat velmi nestabilní právní řád,“ upozorňuje.

Svou úlohu podle Wintra sehrála i koronavirová pandemie, která si vyžádala soustředění poslanců na krátkodobá krizová řešení. „A navíc v této sněmovně bylo devět poslaneckých klubů, což je maximum za posledních dvacet let,“ připomíná s tím, že poslanecké kluby vyprodukovaly řadu návrhů zákonů, které se nestíhaly projednat.

Čtěte také

Zajímavostí uplynulého volebního období je například to, že poměr počtu návrhů připravených vládou poprvé klesl pod polovinu. Běžnější přitom je, že naprostou většinu návrhů zákonů připravuje vláda. I v tomto ohledu sehrál roli enormní počet stran ve sněmovně.

Ačkoliv významný pokles kvality předkládaných návrhů Wintr spíš nezaznamenal, má za to, že sněmovna neslouží dobře svému základnímu účelu. „A to je představovat argumenty a protiargumenty ve srozumitelné podobě pro veřejnost.“

Opozice má jedinou reálnou možnost, a to je svolat mimořádnou schůzi, která často skončí tím, že vládní většina pořad schůze neschválí.
Jan Wintr

To, jak v tuto chvíli dolní komora funguje, není ve výsledku přínosem ani pro vládu, ani pro opozici. „Vláda totiž leckdy nedokáže prosadit důležité návrhy zákonů proto, že ve sněmovně je poměrně snadné zorganizovat obstrukci, které vládní většina nemá jak čelit.“

Opozice na druhou stranu dost dobře nemůže nastolovat témata, o kterých v parlamentu proběhne kvalitní diskuse. „U nás má opozice vlastně jedinou reálnou možnost, a to je svolat mimořádnou schůzi, která často skončí tím, že vládní většina pořad schůze neschválí a diskutovat mohou krátce jen řečníci s přednostním právem – tedy předsedové stran a klubů, předsedové a místopředsedové sněmovny a členové vlády.“

Reforma jednacího řádu?

Právě proto je potřeba přistoupit k významné reformě jednacího řádu, domnívá se ústavní právník Wintr. „Měl by být trochu racionalizován, aby kromě široké svobody bylo dbáno i na efektivitu a určitou sdělnost pro veřejnost.“

Čtěte také

S navrhovanými zásahy do jednacího řádu nesouhlasí senátor Tomáš Goláň (za SEN21, v  klubu ODS a TOP 09) ani poslanec Marek Benda (ODS). Oba vidí problém spíš na straně osazenstva dolní komory.

Běžný legislativní proces je v posledních dvou letech obcházen poslaneckými návrhy, stěžuje si Goláň a připomíná návrh poslance-premiéra Andreje Babiše (ANO) na 15% sazbu daně při zrušení superhrubé mzdy.

Hosty byli:
Jan Wintr, odborník na ústavní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy
Tomáš Goláň, za SEN21, v klubu TOP 09 a ODS, senátor, předseda senátního Ústavně-právního výboru
Marek Benda, ODS, poslanec, předseda sněmovního ústavně-právního výboru 
Petr Nováček, komentátor Českého rozhlasu

Nelíbí se mu ani praxe přijímání pozměňovacích návrhů, které jdou často proti sobě. „Jednací řád by se neměl utahovat. Politici by spíš měli vzít rozum do hrsti a začít jednat způsobem, který je přijatelný pro tento národ, naši ekonomiku, právní systém a podobně.“

Benda si s Goláněm v mnohém notuje. Nemělo by se ale podle něj zapomínat na to, že loňský rok byl naprosto nestandardní. Z chaosu, který vládl Poslaneckou sněmovnou, pak viní zejména vládní hnutí. „ANO neumí vládnout,“ uzavírá.

Poslechněte si celý audiozáznam Tématu dne Renaty Kropáčkové.

Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.