Nejsou lidi?
Nejsou lidi. Tahle okřídlená věta, kterou reálsocialismus vysvětloval svou neschopnost cokoliv změnit, jako by platila dodnes. Alespoň to tak vypadalo na víkendovém kongresu ODS, jejíž předseda Topolánek sice všeobecně známé nepravosti uvnitř své strany hlasitě pranýřoval, ale prosadit jejich nápravu se mu nepovedlo ani v nejmenším. Až se naskýtá podezření, jestli by kvůli tomu neměl odejít ze svého postu spíš on než jeho hlavní sok, místopředseda Gandalovič, kterému to veřejně doporučoval.
Ale možná, že to takhle jenom vypadalo na televizních obrazovkách. Že to všechno byla jen jakási virtuální realita. Topolánek nás sice před televizní kamerou přesvědčoval, že tohle mají být ty pravé útroby jeho strany. Ale mnohem autentičtěji to zřejmě probíhalo v zákulisí jednacího sálu. Alespoň to tak shodně hodnotí novináři, kteří na kongresu ODS byli osobně. V lobby baru se to totiž, jak to stojí prakticky ve všech dnešních novinách, jen hemžilo vlivnými podnikateli s členskou legitimací ODS, kteří tam svým spojencům uvnitř strany prý udělovali audience. Byli tam de facto všichni, na které kdy padlo podezření, že mohou spadat do kategorie oněch "kmotrů" a "gubernátorů", o nichž Topolánek už několik týdnů mluví. Problém ovšem je, že neadresně. A tak se údajní "kmotři" a "gubernátoři" mohli rozhořčeně ohrazovat, když se jich novináři ptali, jestli se snad necítí být Topolánkem osloveni právě oni.
Přitom jen letos vyplulo afér ODS s podivným přílivem členů na povrch hned několik. Legendární je kauza mrtvých duší v Dubí, kde před kongresem dostal v jednom hostinci zadarmo oběd a pivo každý, kdo znal heslo "velrybář". Za jeden den se tak místní organizace ODS rozrostla o 379 lidí včetně řady studentů ústecké univerzity. Další kauzou, kterou ODS napravila zrušením podezřelé organizace teprve v předvečer kongresu, byl Děčín, kde loni do místního sdružení ODS vstoupilo na tři sta nových členů, většinou zaměstnanců stavebních firem. Díky nim ovládl děčínský primátor a jeho parta původně stočlennou organizaci. Od počtu členů v jednotlivých stranických organizacích se odvíjí počet delegátů na okresní a krajské konference. A ti rozhodují o tom, kdo bude okresní a krajský předseda. Jinými slovy, kdo se chce dostat ve stranické hierarchii zaručeně nahoru, ví, že nejsnazší cestou je nákup nových členů, kteří ho budou podporovat.
Proti vytváření umělé členské základny ovšem není imunní ani ČSSD. Odsoudil to loni na podzim otevřeně Jaroslav Foldyna v rozhovoru s LN, když zdůraznil, že co pracuje jako předseda, nikdy nepřibíral víc než 8 lidí najednou. Fakt, že se řady strany rozšiřovaly masově, raději odmítl komentovat. Změnu stanov tak, aby umělé nahánění členů zastavily, se ovšem zatím prosadit nepokusil, protože prý pro to nenašel podporu. Topolánek o víkendu také ne. Kongres jen doporučil Výkonné radě, aby připravila nová pravidla pro posílání lidí dál. To ovšem mohla udělat už dávno. Na to nemusela čekat, až jí to kongres doporučí. Ostatně, stín podezření z podpory mrtvými dušemi padá zřejmě i na samotného Topolánka: Jak to pro Hospodářské noviny formuloval jeden z hlavních údajných kmotrů, bývalý senátor za Chomutovsko Alexandr Novák, Topolánek kandiduje na jižní Moravě a tam byl podle jeho slov druhý největší nárůst členské základny ODS v republice.
Dodejme, že chce-li Topolánek s kmotry a gubernátory v ODS opravdu skoncovat, nezbude mu než mluvit adresně, konkrétně a především se postarat o to, aby jeho kritika měla zcela reálné důsledky. Jinak nadělá víc škody než užitku. Zažili jsme to ostatně už v roce 2002, kdy se nad nekalými poměry rozčiloval na pražské radnici tehdejší primátor Jan Kasl. Dělal to stejně neadresně. S tím výsledkem, že nakonec to byl on, kdo musel odejít. Kritizované korupční poměry ho naopak v klidu přetrvaly.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.