Společnost se dělí na dva tábory. Jeden argumentuje, druhý si konstruuje paralelní realitu, říká novinář Bartkovský
Denně poslouchá dohady, jestli je spíš antisemita, nebo sionista. Dostává spoustu nálepek ze všech stran. Pro některé je levičák, pro jiné pravičák, jiní mu nadávají do progresivistů. „Společnost je rozdělená a vtip spočívá v tom, že se ty skupiny navzájem obviňují a hádají o tom, kdo žije v reálném světě a kdo žije jenom v nějaké jeho iluzi,“ říká Martin Bartkovský, šéfredaktor Reflexu a spoluautor podcastu Padni komu padni.
„Někteří z nás se možná bojí budoucnosti, kde bude lidmi manipulovat AI. Ale ona už jimi manipuluje poměrně výrazně,“ konstatuje Martin Bartkovský. „AI se už dostala i do politického boje v Česku, velmi aktivně ji využívá například strana SPD, která ji používá v kampani a kombinuje ji se svými výstupy.“
Čtěte také
Tito politici pak místo argumentů používají lživé výroky a z téže strategie obviňují i své oponenty. Společnost se tak rozdělila na dva tábory, které Naomi Kleinová ve své knize Dvojnice sledovala během vzestupu Donalda Trumpa a jeho poradců.
„Popisuje to tak, že se nacházíme u pomyslného zrcadla a znepřátelené tábory rozděluje na stranu, která je před zrcadlem, a tu za zrcadlem,“ vysvětluje Bartkovský. „Ti před zrcadlem mají tendenci argumentovat, používat vědecké poznání a říkat třeba i nepříjemné věci. Kdežto ti za zrcadlem si vyloženě konstruují paralelní realitu.“
V české politice je tento princip podle Bartkovského patrný třeba na příkladu Oty Klempíře, který se dříve vymezoval proti politice Andrejej Babiše a nyní popírá vše, co dříve dělal a říkal, zatímco se loajálně snaží vyhovět stranické ideologii.
Čtěte také
„Mechanismus, který se tam děje, popisuje právě Naomi Kleinová. Je to člověk z liberálního spektra, který zažije nějaké ponížení. U Oty Klempíře jsme to viděli v kampani nebo v jejích následcích, kdy nebyl schopen představit jediný dobře napsaný zákon, přesto se mu z druhé strany dostalo takové podpory, jakou na své původní straně v životě nezažil.“
Tekutá společnost
Spolu s proměnou politické diskuse se mění i chování vlády k novinářům a stále více politiků prezentuje média jako nepřátele. Celá situace vyvrcholila poté, co ministerstvo zahraničí odmítlo akreditovat na tiskovou konferenci novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou.
„Novináři tam určitě mají být a mají se ptát, ale má to úskalí, takže úplně nesdílím názor, že máme bojkotovat tiskovky Petra Macinky,“ uvádí Bartkovský, „Nemůžeme je nechat vyhrát, nemůžeme jim dát prostor, vždycky tam musí být novináři a kriticky se pořád ptát, proč tam nejsou všichni novináři puštění.“
Čtěte také
Nevraživou atmosféru posiluje i svět sociálních sítí, který podporuje rozdělení společnosti a nahrazení racionálních argumentů dojmy a emocemi.
„Sociální sítě to rozpumpovaly a rozdováděly. Radost z algoritmu a levný dopamin jsou ostatně ono pomyslné padání za zrcadlo a hledění do propasti,“ domnívá se Bartkovský. „Vytahovat prohrané bitvy by v Parlamentu asi nikoho nenapadlo, kdyby se z toho dneska nestříhaly Shorts na Instagram. A králem toho je Andrej Babiš, který už ani neoslovuje poslance, ale už říká ‚dámy a pánové, vážení voliči’ a ví, že z toho udělá video na svoje sociální sítě.“
Ještě více ale realitu modifikuje AI, její filtry a algoritmy, které lidem čím dál častěji zprostředkovávají aktuální zprávy a mediální shrnutí. Informace se tak mohou bez jakéhokoliv ověření dostávat do chybných nebo zkreslených kontextů.
„Nacházíme se v tekuté společnosti. Kdysi se staly nějaké události a mainstreamová média je popsala. Vy jste si mohli vybrat tonalitu média, ale v zásadě se shodovala fakta. To už se dneska neděje, protože máme celou řadu generovaných mediálních agregátorů,“ varuje. „Každý tu zprávu dostane jinak a v každém modelu jsou chyby a zkreslení. Najednou jsme v realitě, kde média něco popisují, ale už nejsou vůbec kontrolory toho, jak to lidé přijímají.“
Čtěte také
Do toho roste konkurence ze strany dalších tvůrců a novináři musí o pozornost čtenářů bojovat na poli přehlceném digitálním obsahem.
„Musíme pořád hledat nějaký balanc, protože lidé mají ve svém dni na média jenom několik jednotek minut,“ uzavírá Bartkovský. „Ale nesmíme to vzdát, protože je po naší práci pořád společenská poptávka. Jakmile přestane být, tak novinařinu přestaneme dělat a společnost bude hodně smutná.“
Jaká je politická kultura v Česku? Můžeme se dobrat pravdy? A mají média ještě sílu měnit společnost? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Renata Kalenská.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
