Necháváme se vmanipulovat do diktátu Bruselu, myslí si Lenka Zlámalová

Hosté, kterými byli místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička, politolog a ekonom Petr Robejšek, novinářka z Echa24 Lenka Zlámalová a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, odpovídali na tři základní otázky: Podléháme diktátu Bruselu? Měla by se Evropská unie změnit? A umí ČR prosadit v Unii své zájmy?

Na první otázku, tedy zda podléháme diktátu Bruselu, odpověděla Lenka Zlámalová tak, že umíme málo prosadit svůj zájem a necháváme se vmanipulovat do diktátu.

Evropský rozpočet je o solidaritě. Slušný balík peněz by ale měly dostat i státy, které si vedou dobře, říká Jourová

• Upravit
• Smazat

Evropská komise minulý týden předložila návrh rozpočtu EU na období let 2021 až 2027. Rozpočet má být odpovědí na nové výzvy, například týkající se migrace. Komise chce také posílit propojení mezi unijními penězi a dodržováním zásad právního státu.

„U spousty témat, která jsou pro nás zásadní, kde jsme měli možnost formovat směřování EU, použít práva veta, zformulovat si, co chceme, tak jsme to neudělali. Myslím, že vývoj v posledních pěti letech není v našem zájmu,“ rozvádí svou myšlenku novinářka.

Petr Robejšek se domnívá, že diktátu Bruselu podléháme a jako příklad takového diktátu uvádí připravovaný Dublin 4. O roli velkých a malých států v rámci Unie si nedělá iluze:

„Povinností malých států v Evropské unii, jako je náš, je vykonávat solidaritu, což v češtině znamená poslouchat. A právem silnějších států, jako je Německo nebo Francie, je přebírat odpovědnost, což přeloženo do češtiny znamená vládnout, rozhodovat.“ Možnost malých států ovlivňovat ty větší je podle Robejška minimální.

„My“ a „oni“

Podle Radka Špicara je důležité se zaměřit na to, že Brusel nejsou „oni“, ale „my“, protože jsme integrální součástí Evropské unie.

„My jsme nepoužili práva veta, my jsme za svoje práva nebojovali, my jsme to nedělali… Problém asi nebude na straně Bruselu a EU, ale bude na naší straně. Chceme-li být více slyšet, chceme-li být úspěšnější v prosazování toho, co potřebujeme, tak je to na nás,“ konstatuje Špicar.

Podle Lenky Zlámalové je problém Evropské unie i v tom, že debata o ní se přenesla do symbolické roviny, ale je třeba na ni pohlížet jako na účelové společenství, ve kterém musíme hledat prostor pro vlastní zájmy.

12 fotografií

EU jako svatý oltářík

S tím souhlasí i Petr Robejšek: „EU není nic jiného než nadnárodní spolek, není to smysl sám o sobě, není to svatý oltářík, i když se mnozí chovají tak, jako by to něco takového bylo. Je to účelová organizace. Když funguje, tak je to v pořádku, tedy když nám dává víc, než nám bere. Když je to naopak, tak to není v pořádku.“

Podle Radka Špicara je pro prosazování zájmů České republiky důležité i to, aby se naši zástupci v Bruselu domluvili, ale také to, že vůbec jsme u společného jednacího stolu.

„Představa, že něco uhrajeme proti Francii, Německu a dalším státům, aniž bychom byli s nimi u jednoho stolu, kdybychom se vrátili do systému národních států, tak to se obávám, že neplatí. Tam bychom neuhráli nic, už jsme si to zkoušeli po mnoho staletí. Teď u toho stolu jsme a jsou tu mechanismy, které nám dávají možnost hrát důležitou roli,“ hodnotí Špicar.

Podívejte se na celou veřejnou debatu na videu, nebo si poslechněte její audiozáznam.

Radek Špicar, Pavel Telička, Petr Robejšek, Lenka Zlámalová a moderátor Michael Rozsypal|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas