Samostatně žijící senior ve velkém bytě nemá nárok na pomoc od státu, míní redaktorka Zlámalová

14. červen 2022

Ceny potravin, energií, bydlení a vlastně všeho vČesku stále rostou. Zdražování dopadá na všechny a přibývá lidí, kteří musejí omezovat výdaje, i těch, kteří se propadají pod hranici příjmové chudoby. Pětina domácností je pak extrémně zatížená náklady na bydlení. Ukazuje to unikátní projekt Českého rozhlasu a sociologů z PAQ Research nazvaný Česko 2022: Život k nezaplacení.

Život k nezaplacení (logo)

Ačkoliv vysoká inflace a s ní rostoucí ceny dopadají na celou řadu domácností, jen zlomek z nich se rozhodne požádat stát o pomoc. A to i v případě, že by na takovou pomoc měly nárok.

„Už v roce 2021, kdy ještě nebyla zdaleka tak hluboká krize, jako je teď, jsem upozorňovala, že až 130 tisíc seniorských domácností se zdráhá požádat o příspěvek na bydlení. Snažíme se lidem vysvětlovat, že opravdu není ostuda si o tu pomoc říct,“ zmiňuje Zuzana Freitas Lopesová (Piráti), náměstkyně ministra práce a sociálních věcí.

Snažíme se lidem vysvětlovat, že opravdu není ostuda si říct o pomoc.

Zuzana Freitas Lopesová

„Částečně je to způsobeno tím, že tady třicet let slyšíme od politiků napříč stranami, že dávky jsou jenom pro lidi, kteří nejsou schopni se o sebe postarat. Řada lidí tak nejde o dávku požádat, protože říkají, že celý život pracovali nebo poctivě pracují, a vlastně se neuživí,“ připomíná Jana Ustohalová, novinářka Deníku N.

Čtěte také

Jako další překážku pak vidí složitost celého systému.

„V té nejjednodušší situaci musím vyplnit pět formulářů. Pokud bych byla samoživitelka nebo měla postižené dítě, jsou to další formuláře navíc. Ministerstvo práce dokonce pořádá akreditované kurzy na vyplňování těchto formulářů pro sociální pracovníky, kteří s tím lidem pomáhají. Je to taková zátěž a problém, že si lidé raději vezmou přesčasy v práci, než aby trávili čas vyplňováním formulářů,“ popisuje praxi Ustohalová.

Komu pomoci

Současná situace ale otevírá také debatu o tom, kdo by měl mít na pomoc od státu nárok.

„Vidíte v centru Prahy nebo ve velkých domech na vesnicích, které mají hodnotu vyšších jednotek milionů, samostatně žijící seniory. Vůbec si nedokážu představit, jak vzroste účet samostatně žijící babičky na Vinohradech v pětipokojovém bytě, který drží, protože k němu má sentimentální vztah, je nádherný a prožila v něm celý život,“ uvažuje Zlámalová.

Čtěte také

A dodává: Je ale otázka, jestli má stát této paní něco dotovat. Já si myslím, že ne. Že v životě jsme vystaveni různým okolnostem a že své bydlení musíme přizpůsobovat svému aktuálnímu stavu. Opravdu nepovažuji za společensky únosné, aby v podstatě sociální dávky brali majetní lidé,“ je přesvědčená Zlámalová.

„Tento narativ zaznamenávám na sítích, ale z naší zkušenosti to absolutně nevyplývá. Jsou to jednotky lidí. A jakmile zjistí, že je tato situace dlouhodobá, uvažují nad tím, jak se stěhují,“ odmítá tezi o neadekvátním bydlení seniorů Zuzana Vránová, zakladatelka Sousedského klubu.

Kamila Fialová, ekonomka ze Sociologického ústavu Akademie věd pak v těžké životní situaci některých domácností vidí ještě jedno nebezpečí:

„Pokud v chudobě lidé zůstanou delší dobu a stát jim nepomůže se z ní vymanit, tak hrozí riziko, že se ta chudoba bude dále mezigeneračně reprodukovat, že budou mít děti chudých rodin zhoršený přístup ke vzdělání a následně společenskému uplatnění.“

Řešení problému

Vláda v těchto dnech schválila příspěvek pět tisíc korun na dítě pro rodiny s příjmem do jednoho milionu korun ročně. Podle svých slov tím chce rodinám alespoň částečně pomoct kompenzovat nárůst cen. „Nejsem příznivcem tohoto řešení. My jsme jako Piráti navrhovali řešení systémovější jako třeba bonus na dítě nebo něco, co by mělo trvalý efekt,“ přiznává Freitas Lopesová.

Pokud lidé zůstanou v chudobě delší dobu, bude se reprodukovat mezigeneračně.

Kamila Fialová

„To, co vláda mohla udělat, je vyřešit cenu elektřiny, prostě ji zafixovat. Kdyby se to stalo už v lednu, jako to velmi chytře udělal Emmanuel Macron, protože měl volby, tak jsme možná dneska měli pětiprocentní inflaci jako Francie a tuto debatu jsme vůbec nevedli,“ mrzí Zlámalovou.

S tím souhlasí i Ustohalová. „Když se bavíme o tom, že není možné dělat rychlá a populistická řešení, tak se musíme bavit i o tom, že Bohemia Energy zkrachovala někdy v září. A já bych si myslela, že za tu dobu už vláda mohla vymyslet pomoc minimálně pro ty statisíce lidí, kterým vystřelily energie na několikanásobek,“ říká a dodává:

Hosté Jana Bumby:
Zuzana Freitas Lopesová (Piráti), náměstkyně ministra práce a sociálních věci
Jana Ustohalová, novinářka, Deník N
Kamila Fialová, ekonomka, Sociologický ústav AV ČR
Lenka Zlámalová, novinářka, Echo 24
Zuzana Vránová, zakladatelka Sousedského klubu

„Stačilo by, kdyby vláda řekla: ,Děláme všechno pro to, bude to v horizontu tolika a tolika měsíců. Zvažujeme takové a takové kroky.‘ Ale zatím jako volič slyším jenom, jak se musím uskromnit. To asi vysvětlíte lidem z vyšší střední třídy, ale tomu zbytku ne. A populistické strany jsou nachystané a číhají, kdy toto téma uchopí. Pak nebude nikdo brát v potaz, že vláda dělá výbornou zahraniční politiku. Ale bude jí vyčítat to, co se děje v těch reálných životech.“

„Za mě je vždycky lepší vidět, že nějaké firmy zkrachují, někdo své dluhy nesplatí, ale že za dva, tři měsíce se z toho dostaneme. Dostaneme se ke stabilním cenám, kdy se bude dát normálně plánovat a žít. Já si myslím, že tady vláda ale dělá strašně málo,“ uzavírá Lenka Zlámalová ze serveru Echo24.

Poslechněte si celou debatu Jana Bumby a jeho hostů. Dozvíte se také, jak situaci plánuje řešit například Rakousko, nebo zda by Evropa měla upustit od dohody Green Deal.

autoři: Jan Bumba , Ondřej Skácel

Související