Ne všechny válečné zločiny byly potrestány. Velitel, který dal zastřelit americké letce, zmizel

23. duben 2018
Norimberský proces - obžalovaní

Už během 2. světové války bylo zcela zřejmé, že zločiny proti lidskosti jsou tak hrozivé, že bude po jejím skončení zcela zásadní je pojmenovat, a také potrestat. Celý tento záměr ale nebyl jednoduchý na provedení. Známý je Norimberský soudní tribunál, před kterým stáli hlavní představitelé nacistického Německa, zločinů a zločinců bylo ale mnohem více. Jejich objevování je tématem i současné badatelské práce historiků.

Zámek v Konopišti byl v období protektorátu centrem velení jednotky SS a v okolí se nacházel rozsáhlý výcvikový prostor. Proč byl právě tam, vysvětluje host pořadu historik Vojtěch Kyncl: „Celý zámek byl velmi výhodně položen, navíc byl zrekonstruovaný a byl to celkově příjemný prostor pro zřízení takového velitelství vojenské jednotky. Prostor okolo byl jedním ze třech největších výcvikových středisek v Protektorátu Čechy a Morava.“

Tři týdny před koncem války se nacistům podařilo sestřelit několik amerických letounů, bylo to krátce po poledni 19. dubna 1945. Letadla – těžké čtyřmotorové bombardéry typu Boeing B -17 byly nazývány americkými leteckými pevnostmi. „Nad protektorátem se objevovaly stále častěji, aby bombardovaly především průmyslové objekty,“ říká Kyncl.


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je historik Vojtěch Kyncl

Američtí letci byli zajati, pravidla zacházení s válečnými zajatci byla mezinárodními dohodami stanovena, ale praxe se často lišila, jak uvádí britský historik Keith Lowe v knize Zdivočelý kontinent:

„Aby se zabránilo zneužívání mocenské rovnováhy, mezinárodní společenství vypracovalo v roce 1929 třetí Ženevskou úmluvu. Ta nejen zakazovala kruté nebo ponižující zacházení s válečnými zajatci, ale také stanovovala podmínky jejich ubytování, stravování a péče o ně. Během 2. světové války však všechny strany tato pravidla porušovaly tak často, že velmi brzy ztratila veškerý význam. Německá armáda válečné zajatce popravovala, ponižovala a nechávala hladovět.“

Devět zastřelených bylo pohřbeno na hnojišti

Nacisté z Konopiště se k zajatým americkým letcům chovali přesně tak, jak neměli. Velitel jednotky generálmajor Alfred Karrasch vydal rozkaz, další esesmani rádi spolupracovali a po mučení bylo devět amerických letců zastřeleno. Jejich hrobem se pak stalo hnojniště…

„Bezprostředně po jejich sestřelení bylo vyhlášeno pátrání, ale teprve v prosinci roku 1946 byla těla objevena. Po nálezu byly kontaktovány úřady československé policie a poté byla kontaktována americké mise. Pomocí oblečení a identifikačních známek pak byla zjištěna totožnost mrtvých,“ vysvětluje Vojtěch Kyncl a dodává:

03082316.jpeg

„Pro československé vyšetřovatele byla vina zcela jasná, a to už od roku 1946. Ale další informace do případu vnesla až 60. léta. Tehdy jeden z účastníků vypovídal, co se tehdy stalo. Vypovídal proto, že byl přesvědčen, že on sám není ničím vinen.“ Alfred Karrasch ale zcela zmizel a nikdy se ho nepodařilo vyslechnout.

Snaha vyhnout se potrestání nebyla ničím neobvyklým. Keith Lowe píše: „Většina Němců se považovala za oběti, nikoli za pachatele – oběti nacismu, svých vůdců, kteří nedokázali válku vyhrát, bombardování, pomsty Spojenců, poválečného nedostatku, a tak dále.“ Může se to zdát absurdní, Kyncl ale vysvětluje: „Nacisté byli od roku 1933 přesvědčováni, že válka bude vinou někoho jiného. A oni nakonec prohráli, oni obětovali své syny, obětovali svůj národ a nebyli schopni porazit zdivočelý Východ.“

Odloženo k ledu

Vyšetřování válečných zločinů je dlouhý a náročný proces, v rámci kterého se i po více než sedmdesáti letech objevují nové a zcela zásadní informace, i když k potrestání viníků už zřejmě dojít nemůže. Otázkou je, zda byl zájem, aby některá soudní řízení vůbec neproběhla, tak jak se to stalo v případu Konopiště.

Vojtěch Kyncl je přesvědčen, že zcela jasně ano. „Šlo o to nepotrestat válečné zločince, protože tím by se dal signál, že je lépe se dát do služeb východních zpravodajských služeb, aby nedošlo k jejich odhalení. A druhý důvod byl, že Západní Německo si nemohlo dovolit další skandály, a tak tyto případy dávali tzv. k ledu.

Selekce v Osvětimi

Při současném bádání jsme zjistili, že Západní Německo skutečně oddalovalo procesy jakéhokoliv rázu a orientovalo se pouze na velké trestní celky, jako byla například Osvětim nebo jiné velké koncentrační tábory. Východní Německo neprovádělo nikdy systematické pátrání po válečných zločincích, ale velmi kooperovalo s československou Státní bezpečností. To vedlo i k odsouzení několika válečných zločinců k trestu smrti, a to bylo v 70. letech, tedy třicet let po válce.“

Důvody, které vedly státy k tomu, aby se zločiny nevyšetřovaly či vyšetřovaly velmi liknavě, byly různé a mohou být pro nás také jistým zamyšlením, kdy platí, že účel světí prostředky. A tak lze pouze slovy historika Vojtěcha Kyncla konstatovat, že naprostá většina odhalených a dobře prozkoumaných zločinů potrestána nebyla. Stejně jako vraždy amerických letců na Konopišti…

  • 20. století
  • Poslech