Navrácení provedeno zničením. Kdo byl předobrazem slavného majora Terazkyho?
Pomocné technické prapory byl název pro vojenské jednotky raných 50. let, ve kterých měli být izolováni a převychováváni „nepřátelé lidu“ – od diverzantů přes kulaky a živnostníky až po faráře.
Současně šlo také o zdroj výrazně levné pracovní síly. A také námět pro jeden z nejslavnějších českých humoristických románů: Švandrlíkovy Černé barony.
Historie pétépáků, zvaných podle barvy svých výložek černí baroni, je – při započítání útvarů předchozích a následných – dosti složitá, naším tématem je však jejich nejslavnější literární zpracování, román Černí baroni.
Jejich autor, humorista Miloslav Švandrlík, u těchto jednotek (přesněji řečeno těch pokračovatelských) sloužil a záměr napsat román z tohoto prostředí v něm zrál poměrně dlouho. Ostatně bylo jasné, že takováto kniha nebude mít šanci vyjít a svému autorovi by mohla způsobit značné potíže. Přátelé však naléhali a také doba se pozvolna měnila a režim s ní, takže na počátku 60. let začal Švandrlík na románu Černí baroni pracovat.
Samizdaty a uvědomělí soudruzi
Pak přišel rok 1968 a s ním reálná možnost knihu vydat. Švandrlík vzpomíná, jak mu nakladatel po sovětské invazi sebral rozepsaný rukopis, který pak ještě stačil vyjít v dubnu 1969 (měsíc nástupu Gustáva Husáka k moci!) coby „první díl“. Švandrlík ovšem v psaní pokračoval, ale ze zbylé části rukopisu (tzv. druhý díl) mohl už pouze předčítat v Semaforu v pořadech Šimka a Grossmanna. Druhé vydání bylo na počátku normalizace zabaveno a kniha pak vycházela pouze v exilových nakladatelstvích.
Velké množství samizdatově vydaných Černých baronů rozmnožovaných na těch nejroztodivnějších místech, často dokonce výrazně uvědomělými soudruhy, vedlo v 70. letech Státní bezpečnost k vyšetřování, jehož součástí byl také výslech autora i ilustrátora Neprakty.
V pořadu se dozvíte, jak vyšetřování Miloslava Švandrlíka dopadlo, kdo byl předobrazem slavného majora Terazkyho, a že většina reálií o něm – včetně těch nejneuvěřitelnějších – byla pravdivá. Dále jak na knihu reagoval raně normalizační – a čerstvě založený - týdeník Tribuna, jak vzniklo autorovo literární jméno Kefalín a dozvíte se také, jakou závratnou kariéru udělal v reálu redaktor časopisu Rudá vatra Dušan Jasánek a jakou pozici zastával v listopadových dnech roku 1989.
V pořadu zazní ukázky z pamětí Miloslava Švandrlíka i z rozhovorů, které s ním na počátku 90. let natočil Československý rozhlas, dále pak úryvky z dobového tisku, odborné literatury a rozhlasového archivu.
Související
-
Major Terazky skutečně žil. Poměry u černých baronů ale měly k humoru daleko
Reálný major Terazky se jmenoval Andrej Gazda – a i on na slavnostní uniformě nosil německé vyznamenání z druhé světové války, které získal na východní frontě.
-
Vyhořely kasárny, vy vole! Do řad PTP rukovali „politicky...
„Nejsme černí baroni!“ říkají bývalí příslušníci pomocných technických praporů. Je jim většinou přes osmdesát a mají za sebou dva, tři i čtyři roky zvláštní vojensk...
-
Jedním z nejvydávanějších polistopadových autorů byl Švandrlík. Za Černé barony sklidil i kritiku
Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků. (Repríza.)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
