Tenkrát v Československu: To máš ze Západu, nebo ti to šila maminka?

Čtěte také

Tenkrát v ČSSR: Dva roky základní vojenské služby aneb Vojna není kojná

„V módě byly problémy centrálně plánované ekonomiky vidět víc než v jiných odvětvích. Móda se proměňuje rychle, a zkostnatělé centrálně řízené hospodářství prostě není schopné reagovat,“ vysvětluje ve třetí části seriálu Tenkrát v Československu Jakub Rákosník, historik Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zároveň pamětník časů před rokem 1989.

Nedostatečně zásobené obchody a zároveň touha hezky vypadat, leckdy dokonce i potřeba prostě „mít na co na sebe“, podnítila masivní vlnu domácího kutilství. Nejen maminky proto měly doma šicí stroj, s jehož pomocí oblékaly celé rodiny, zejména děti. Sortiment dětského oblékání byl totiž mimořádně chudý.

Šicí stroj a Burda

„Dnes koupíte krásné šatičky i na malé děti, ale tenkrát nic takového nebylo. Akorát dupačky, tepláky a ,čau babi‘,“ popisuje lapidárně pamětnice Dana Nováková, která před rokem 1989 šila v rámci šedé ekonomiky oblečení.

Čtěte také

Tenkrát v ČSSR: „Polívčička byla, prosím?“ aneb Husákovy děti a gastrobyznys za socialismu

„Bydlela jsem v Brně, tak jsem chodila textilní veletrh a tam si modely kreslila. Hodně mě inspirovala Burda, tam bylo krásné oblečení,“ vzpomíná. Krásně barevný a lesklý německý časopis s návody na šití a také vaření zůstal v paměti mnoha z nás.

„Mě oslňoval už jen ten formát, protože takové časopisy tady tehdy vůbec nebyly. Ale asi nejhlouběji v paměti mi utkvěly poslední stránky věnované potravinám a stravování. Západní styl stolování! Spoustu věcí jsem vůbec neznal. V Burdě jsem třeba poprvé uviděl kivi,“ popisuje historik Rákosník.

Jako inspirace pro výrobu oděvů sloužily ale také československé časopisy. Například Žena a móda, Pleteme, háčkujeme, Praktická žena, Vlasta; pro náročnější byl určen magazín Um.

Texasky, rifle, džíny

„Nešily ale vždycky jen ženy. Měla jsem spolužačku, které šil tatínek, přitom to byl právník. Pamatuji, že jí ušil dokonce i džíny,“ říká autorka pořadu Veronika Kindlová, která otevírá další důležitou kapitolu oblékání za socialismu – totiž džíny. Nebo, jak se také tehdy říkalo: texasky či rifle.

Čtěte také

Burda: módní časopis a světové vydavatelství vzniklo kvůli nevěře

Nejprve odmítaný symbol západní kultury, ze kterého se stal statusový kousek oblečení, o jehož nápodobu se socialistický textilní průmysl marně pokoušel. Na běžném trhu se daly občas takové napodobeniny koupit. Ale to, že nejde o „pravé“ džíny se ale dalo poznat na první pohled.

Lidé si pěkné džíny opatřovali nejčastěji v Tuzexu, nebo v NDR či Maďarsku, někdo další je dostal od příbuzných ze Západu. „První džíny jsem měl už jako malý kluk. Byl jsem v rodině nejmladší a starší děti mi brzy vysvětlily, že jediné správné kalhoty jsou džíny. Takže jsem chtěl jenom ,dí‘,“ směje se Rákosník.

Proč vlastně textilní průmysl neuměl džíny vyrobit, proč se například v Maďarsku moderní oblečení sehnat dalo? Kde všude lidé hledali inspiraci, jak sháněli materiály a jak fungovalo přešívání? A co se nám na téma oblékání zachovalo v rozhlasovém archivu? Poslouchejte další díl Tenkrát v Československu pořadu Historie Plus.