Naštvanost na stupiditu režimu byla tehdy obrovská, vzpomíná na listopad 1989 Žáček (ODS)

15. listopad 2019

Průzkum pro Paměť národa zjistil, že sametovou revoluci kladně hodnotí jen 40 % lidí starších 40 let. Významný český politolog Jiří Pehe napsal, že v listopadu netoužila dosavadní mlčící většina ani tak po svobodě, jako po materiálně lepším životě. Chtěli lidé v roce 1989 svobodu, nebo více blahobytu?

Čtěte také

„Byly to spojené nádoby... Nebylo možné získat blahobyt západního typu, když to komunistický režim nepřipustil,“ připomíná v pořadu jeden z tehdejších studentských aktivistů a poslanec ODS Pavel Žáček.

Systém prý tehdy už velmi silně korodoval zevnitř a generální tajemník Miloš Jakeš tomu výrazně napomohl. „Ztratil důvěru i svých spolustraníků a komunisté nebyli schopni vygenerovat reformní alternativu..., protože neměli žádné kádry.“

Naší obavou bylo, že se nám nepodaří dělníky zvednout, když jsou placeni tak dobře, že nemají důvod vyjít a prosadit si pro sebe svobodu. Ale mýlil jsem se, protože Praha vyhrála souboj o Václavské náměstí tím, když přišlo ČKD a další podniky. Stejné to bylo třeba v Plzni nebo v Ostravě... Naštvanost lidí a konfrontace se stupiditou komunistického režimu byla obrovská, i oni to cítili a chtěli nějakou změnu.
Pavel Žáček

Toho mohlo využít Občanské fórum, respektive opozice spojená s šedou zónou. „A na to, v jakém jsme byli časovém vypětí, jsme to zvládli dobře. Ale v zárodku toho začátku byly skryty i některé problémy, které řešíme dodnes.“

„Nostalgie není jen typicky českým jevem... Trochu souvisí s tím, že jak dosáhneme nějaké mety, tak zapomeneme cestu k ní a jsme pak schopni akceptovat i pohledy, které jsou opravdu ahistorické, účelové, někdy i politicky účelové,“ vysvětluje Pavel Žáček (ODS).

Utopie Západu

Čtěte také

„Lidé chtěli obojí... Ale pro velkou část lidí mé generace byl tou utopií Západ,“ vzpomíná politolog Pavel Barša z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Podle něj se zpočátku velmi rychle měnilo to, co chtěli lidé a co chtěla elita. „V Občanském fóru byla na začátku představa, že se rozpustí Varšavská smlouva i NATO. Byla také představa smíšené ekonomiky, ne jednoznačně kapitalistické... Během několik měsíců se ale představy posunuly výrazně doprava ke standardnímu západoevropskému modelu.“

Onen imaginární Západ obsahoval nejen svobodu a blahobyt, ale i různé politické alternativy. Někteří tam viděli ekologické strany: jedni viděli skandinávský model, druzí pravicový model a Reagana. Takže myslím, že to lze těžko oddělit, tak jako to udělal Jiří Pehe, že šlo jen o ty materiální věci... Ale velmi důležitou roli hrála také fascinace spotřebním rájem.
Pavel Barša

Nespokojenost se současným stavem prý souvisí s globálními změnami. „Jsme už v Evropské unii a dalších západních strukturách. A když se sen stane realitou, začneme si uvědomovat různé problémy a ty mají i země, které komunismem neprošly.“

„Dodnes lituji toho, že se naše spoluobčany nepodařilo přesvědčit zvláště v druhých volbách v roce 1992, že umírněná alternativa kapitalismu, třeba skandinávská, by byla lepší než neoliberalismus, který prosazoval Václav Klaus,“ konstatuje politolog Pavel Barša.

Spustit audio

Související