Naše představy o ženách ve středověku mohou být zkreslené, jak ukazují nejnovější badatelské výsledky

Tehdejší společnost byla tvořena třemi základními pilíři: duchovenstvem, měšťanstvem a šlechtou. Z pochopitelných důvodů měly ženy omezený přístup k duchovním funkcím, ale ve šlechtické vrstvě se profilovaly zakladatelky klášterů.

Čtěte také

Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy

Snad nejznámější mezi nimi je svatá Anežka Česká, která společně se svým bratrem Václavem I. založila Řád křižovníků s červenou hvězdou a komplex dvouklášteří minoritů a klarisek v Praze Na Františku.

Ženy byly také činné v klášterním prostředí jako abatyše a řeholnice, opisovaly knihy a pečovaly o chudé a nemocné. Podle nejnovějších poznatků byly také často velmi vzdělané, ovládaly latinu i další jazyky. Máme písemné prameny dokazující jejich mecenášství i objednávání uměleckých předmětů do kostelů a jiných veřejných prostor.

Role královen

V polském Slezsku se dokonce objevil doklad o tom, že tam pracovaly městské písařky, v povolání, které bylo tradičně považováno výlučně za mužské.

Čtěte také

Ženy na politickém poli středověku? Zakládaly kláštery i otevřeně vystupovaly na podporu reformačních hnutí

Zatím není ani dostatečně prozkoumána role českých královen, u nichž na rozdíl od měšťanek je daleko větší šance na získání pramenů k jejich činnosti. Pozornost si v tomto ohledu rozhodně zaslouží například Eliška Rejčka.

Záleželo jistě také na jednotlivých osobnostech, konkrétní životní situaci i ambicích jednotlivých žen.

V pořadu vystupují historičky umění Helena Dáňová a Klára Mezihoráková z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, organizátorky podzimní mezinárodní konference na toto téma. Čteme z pozoruhodné knihy Kristiny Pisánské: Město dam, v překladu Věry Soukupové.