Náš „nejčeštější“ skladatel Bedřich Smetana psal své studentské deníky německy
Na tuto knihu si čtenáři počkali téměř půl druhého století. Teprve nyní totiž vycházejí studentské deníky skladatele Bedřicha Smetany z let 1840 až 1847. K vydání je připravila kurátorka pražského Muzea Bedřicha Smetany Olga Mojžíšová spolu s Tomášem Bernhardtem ze Západočeského muzea v Plzni. Rozsáhlou publikaci o více než 730 stranách vydalo v roce 2022 Národní muzeum v Praze.
„Já, Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli 1824 2. března v úterý v 10 hodin ráno, měl jsem otce Františka Smetanu pivovarským sládkem a moje matka byla Barbora Smetanová, rozená Lynková,“ poznamenal si 1. května roku 1840 šestnáctiletý student Bedřich na samém začátku svého deníku.
Čtěte také
Na tom by určitě nebylo nic pozoruhodného, kdyby ovšem deník nenazval Tagebuch, nepodepsal ho Smetana Friedrich a kdyby si své zápisky po celá léta nevedl v němčině.
Vlastní obsah zápisků je přitom zcela nevinný. Zaznamenává počasí i svůj ani ne roční pobyt v Praze, kde studoval na akademickém gymnáziu pod vedením Josefa Jungmanna. Tedy spíš nestudoval, protože do školy příliš nechodil. Nakonec hrdě oznámil, že z gymnázia předčasně vystupuje „zur Musik“. Na začátku dalšího školního roku ho tatínek odvezl na gymnázium do Plzně. Byla to už jeho pátá štace…
„Tančil jsem jak uštknutý tarantulí“
Smetana se ve svých denících tu a tam zmíní, že na tamním gymnáziu složil nějakou zkoušku, i tam se však spíš než studiu věnuje hudbě.
„Šestého ve středu na Tři krále jsem byl večer u Vodičkových. Zas tam byla pohromadě velká společnost a hrálo se nejenom na fortepiano, ale i různé společenské hry. Kolem deváté hodiny šel jsem domů, protože můj bytný nerad vidí, když jdu někam hrát.“
Čtěte také
Do deníku si zaznamenal i různé taneční zábavy. Tančil rád, a to nejen na bálech plzeňské smetánky. Dokonce i na císařském plese, přestože to školní řád přísně zakazoval.
Velká část zápisků se však týká jeho studentských lásek. Dívky v životě studenta Smetany hrály velmi důležitou roli! Tak důležitou, že zápisky o nich zašifrovával. Do slov vkládal navíc slabiky, takže z prostého zápisu, že bez své sestřenky Louisy nemůže být, vzniklo nevyslovitelné: boelzhnes Lopouxuillih nellemosiuhu býlilit...
Po ní v rychlém sledu následovaly další dívky, na jaře r. 1842 se však v Plzni setkává s Kateřinou Kolářovou, svou budoucí ženou. Tehdy jí bylo patnáct let. Postupně mezi nimi vznikl hluboký vztah ovlivněný hudbou, i Kateřina byla totiž výborná klavíristka. Dal by se ale popsat jako nahoru a dolů.
Čtěte také
Bedřich v deníku otevřeně líčí nejen své prudké a vášnivé emoce, ale i její chlad a odmítání, kterým on zjevně velmi trpěl. O tom, že šlo o dost komplikovaný vztah, svědčí i fakt, že se Kateřina provdala za Bedřicha Smetanu až v roce 1849, po sedmileté známosti.
Řadu Smetanových deníkových zápisků sice už známe díky Zdeňku Nejedlému, který je citoval ve svém rozsáhlém smetanovském životopise, nyní však konečně kompletní deníky studenta Smetany, a to jak v německém originále, tak v českém překladu.
Navíc opatřené poznámkami, rejstříky a odbornými studiemi, které napsali editoři deníků. Na deníky z pozdějších období si ale musíme ještě počkat. Kompletní kritické vydání Smetanových písemností představuje dodnes jeden z hlavních dluhů české muzikologie.
Pro pořad Ex libris vybrala ukázky ze Smetanových deníků z doby jeho gymnaziálních studií Milena Štráfeldová.
Související
-
Marc Niubo: Italská opera v mozartovské Praze
Marc Nuibo působící na Karlově univerzitě napsal knihu o italské opeře v Praze, těsně před Mozartovým pražským triumfem v roce 1787 a vznikem opery oper Don Giovanni.
-
Celá éra emancipace českého národa a posilování Prahy skončila s 1. světovou, říká historička
Význam jednotlivých částí monarchie vyjadřovalo postavení jejich hlavních měst – takže i Prahy. Ta se na několik let stala hlavním rezidenčním městem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.