Napsal knihu o Federerovi. „Dřív byl až maniakální šílenec. Je to mýtický hrdina s leskem virtuoza.“

„Nechtělo se mi nosit sovy do Atén, takže jsem hledal nějaký klíč, způsob pohled, který by byl trochu neotřelý,“ říká Hanuš o přístupu, který ve své knižní novince zvolil.

Čtěte také

Její styl je úžasný, takhle nějak se hrávalo dřív, říká reportér o tenistce Barboře Krejčíkové

Rogera Federera si přitom jako archetyp moderního hrdiny nevybral jen proto, že tenista v srpnu oslavil 40. narozeniny.

„Je to šampion, který nás zajímá, protože má něco navíc. Dokonce bych řekl, že má ještě něco víc než Novak Djokovič nebo Rafael Nadal. Nejen že má ty statistiky, které teď ti dva dohánějí. Je tam něco, čemu můžeme říkat třeba fascinace nebo lesk, virtuozita, vznešenost, genialita, zářivost,“ přibližuje Hanuš důvody, proč se rozhodl o Federerovi napsat knihu, ačkoliv se nikdy nepotkali.

Rogerova cesta k tenisové slávě je vlastně jednou z takových nesčetných variací nebo metamorfóz hrdinského mýtu.
Milan Hanuš

„Roger Federer je nezaměnitelná osobnost, výjimečná individualita s vlastním osobním příběhem, ale v tomto silném osobním příběhu se jaksi zrcadlí ještě jeden příběh – totiž ten věčný příběh hrdiny. Rogerova cesta k tenisové slávě je vlastně jednou z takových nesčetných variací nebo metamorfóz hrdinského mýtu, který se v tomto případě odehrává na zvláštním tenisovém poli,“ dodává.

Mentální hřiště

Podle Hanuše tenista na kurtu nesvádí jen zápas se svým soupeřem, ale především sám se sebou – na svém mentálním hřišti.

Čtěte také

Po úraze jsem si říkal, proč já? Pak jsem začal sportovat a měl cíl, popisuje Ironman Honza Tománek

„Ten vnitřní boj je stejně tak náročný. A v těch klíčových momentech ještě náročnější. Je to souboj s vnitřním protivníkem, s emocemi, vášněmi, případně i slabostmi a vnitřním tlakem. A hráč ho musí nějakým způsobem zvládnout. Často se to nedaří, a potom létají po kurtu rakety,“ říká Hanuš.

„Pokud jde o vnitřní hru tenisu, tak není rozdílu mezi amatérem, který hraje v nějakém zapadlém koutku Prahy, a mezi šampionem, který hraje ve Wimbledonu nebo na Roland Garros,“ všímá si publicista.

Roger Federer byl zejména v juniorských letech téměř maniakální šílenec. Někteří říkali, že je malý ďábel, který prožívá tenisové šílenství.
Milan Hanuš

Právě mentální příprava a emoce na hřišti jsou něčím, co si vyzkoušel i na vlastní kůži.

Milan Hanuš|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

„Začal jsem si všímat, co se na tom mentálním hřišti děje. A zjistil jsem, že když popustím uzdu emocím, tak se začnou dít věci téměř nekontrolované, včetně létajících raket. Začal jsem proto tenis vnímat i jako psychoterapii, jako způsob sebepoznání,“ dodává s tím, že hra na tomto vnitřním hřišti má vliv také na naše chování v běžném životě.

„Pochopitelně to může vést k určitému i vnitřnímu rozvoji a ke tříbení charakterů. V tomto ohledu je Roger Federer opravdu velký vzor, protože právě on byl zejména v juniorských letech téměř maniakální šílenec. Někteří říkali, že je takový malý ďábel, který na hřišti prožívá tenisové šílenství.“

Filozofující tenista

Ačkoliv si knihu zcela jistě může přečíst kdokoliv, kdo touží po informacích z tenistova života, o svém cílovém čtenáři má Hanuš trošku jinou představu:

Čtěte také

Sportovní psycholog: Je dobře, když se respektuje psychika sportovců. Ale hrdinství bych z toho nedělal

„Ta kniha je psána jazykem, který se opravdu výrazně liší od toho reportážního jazyka běžných sportovních biografií. Je to takový jazyk ve stylu mýtů, to znamená jazyk velice obrazný. Myslím, že čtenář si na něj musí trochu zvyknout.“

Rozhodně se proto čtenářům budou hodit alespoň základní znalosti antické mytologie. „Je to založené na četných odkazech, narážkách, analogiích s určitými situacemi. Uvidíme, jestli tento psychologicko-archetypální a mytický pohled bude mít nějakou odezvu, když je to demonstrováno na tak atraktivním případě,“ uzavírá publicista Milan Hanuš povídání o své nové knize.

Poslechněte si celý rozhovor Vladimíra Kroce s Milanem Hanušem.

Dozvíte se také, odkud se vzal pojem „epická bitva“, který Roger Federer používá, jak se podle publicisty popasoval s celým byznysem, který se kolem tenisu točí nebo proč ještě před českým vydání vznikl překlad knihy do němčiny.