Sportovní psycholog: Je dobře, když se respektuje psychika sportovců. Ale hrdinství bych z toho nedělal

Čtěte také

Nikdy není pozdě. Hýbat se můžete i v sedmdesáti, míní fitness trenérka Jitka Hofmannová

„Tehdy si běžný sportovec okresní úrovně dokázal představit, že by za určitých okolností zvládnul to, co se děje na olympijských hrách. Dnes je rozdíl mezi průměrem a elitou samozřejmě extrémní,“ dodává děkan Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého a zároveň předseda Asociace psychologů sportu Šafář.

Připouští, že výkony profesionálů mohou některé lidi od sportu odrazovat. „Na druhé straně – pro velkou část těch, kteří mají nastavení k vrcholovému sportu, to bývá spíš motivující. Je to impulz k tomu, aby se s těmito výkony poměřili,“ myslí si.

Kauza Cimanouská

Velkou pozornost vzbudil případ běloruské atletky Krysciny Cimanouské, která po konfliktu s vedením výpravy opustila olympiádu a požádala Polsko o azyl.

„Je to sportovkyně, která soutěžila za totalitní autoritářský stát. Co se děje uvnitř týmů, pod jakým i politickým tlakem sportovci jsou, to je něco, co my už, zaplať pánbůh, tady už nikdy nezažijeme.“

V normálně nastaveném realizačním týmu se vždy debatuje. To, co se dělo v běloruském, překračuje všechny únosné meze.
Michal Šafář

„V normálně nastaveném realizačním týmu se vždy debatuje, jakou disciplínu pojede, jestli je na ni dostatečně připraven, respektuje se přání samotného sportovce. To, co se děje tam, tak to překračuje všechny únosné meze,“ dodává.

Psychika nejlepších z nejlepších

Sportovní psycholog je opatrný v tom, aby komentoval kauzu americké sportovní gymnastky Simone Bilesové, která odstoupila ze soutěže družstev s ohledem na ochranu svého duševního zdraví. „Protože nikdo z nás není uvnitř tohoto týmu a úplně neví, co se odehrálo.“

Čtěte také

‚Bojuji s démony.‘ Bilesová otevřeně promluvila o duševním zdraví, vysloužila si výtky i pochvaly

Ke každému uzavřenému výkonovému prostředí pak podle jeho zkušeností patří, že informace, které se dostanou „ven“, jsou „upraveny tak, aby nepoškodily sportovce, případně tým.“ Proto si netroufá hodnotit konkrétní situaci, přidává ale obecnou zkušenost:

„Olympijské hry jsou pro ty nejlepší z nejlepších. Šampiona pak dělá to, že v patřičný okamžik dokáže podat výkon, což je kombinace mentální a fyzické připravenosti a všech dalších okolností dohromady. Je naprosto legitimní, že když má člověk podat výkon, tak se na něj z nějakého důvodu necítí. Může být fyzicky zraněný, nemusí se cítit mentálně, ale není to principiálně důkaz, že by ve sportu bylo cosi nezdravého. Podmínky jsou známé jasně a férově dopředu, takže lidé vědí, do čeho jdou.“

U dětí se řídíte jejich zdravím a budoucností. U profesionálních a elitních sportovců je to rozhodování jiné.
Michal Šafář

Šafář tvrdí, že ti nejlepší sportovci se obvykle řídí pravidlem, že „do toho“ jdou za každou cenu. Poukazuje přitom na úplně odlišný postoj, se kterým se postupuje u sportovních dětských talentů.

„V přípravě je základní princip, kterým se řídíte, zdraví a budoucnost dítěte. U profesionálních a elitních sportovců, kteří se dostanou na hranu – když mají nějaké zranění, které by si mohli výkonem zhoršit – je to rozhodování jiné,“ popisuje.

Čtěte také

Sportovní psycholožka: Mít terapeuta je v Česku vnímáno jako stigma, sportovci to před trenéry tají

„Ale já bych se bránil tomu říct, jestli to je dobře, nebo špatně, jestli je to hrdinství, nebo zbabělost. Je to rozhodnutí, kde jsou trochu jiné parametry na vahách, než jaké jsou třeba u dětí.“

Směrem k americké gymnastce pak přidává ještě jeden postřeh: „Je samozřejmě dobré, když se mentální rozpoložení sportovců respektuje. Na druhé straně si ale myslím, že je to součást mentální sféry, což je něco intimního, s čím není asi potřeba mávat jako vlajkou a dělat z toho hrdinství. Já si to netroufám soudit, ale myslím, že taková interpretace je trošku přestřelená,“ uzavírá Michal Šafář.

Celé Interview Plus Lukáše Matošky najdete v audiozáznamu.