Nadzvukovou rychlostí létáme 70 let. Dříve to často znamenalo havárii, dnes už piloti nic necítí

Tím nejvyvolenějším byl americký testovací pilot Charles „Chuck" Yeager, který na stroji Bell-X1 dosáhl rychlosti 1,05 Mach, a přenesl tak člověka za hranici zvuku. A to ve vodorovném a plně řízeném letu, což je podstatné, protože někteří další letci Yeagerovo prvenství zpochybňují a tvrdí, že oni sami letěli rychleji než zvuk už dříve.

Já osobně jsem letěl nejrychleji asi 1,48 Macha na výcviku ve Švédsku. Pavel Pavlík

Tomu ale neodpovídala jejich letadla, takže mohli tak rychle letět jedině střemhlav a krátce, zatímco Charles Yeager letoun i v tak vysoké rychlosti ovládal. Stroj Bell- X1 byl speciálně zkonstruován na tyto vysoké rychlosti a i v dalších letech právě tyto stroje posouvaly rychlostní rekordy výše.

Ten současný je 6,72 mach, a to ve více než třicetikilometrové výšce. Oficiálně bylo říjnové překonání hranice zvuku člověkem oznámeno až po půl roce, na jaře roku 1948.

Machy a kilometry

1,05 Mach znamená 1127 kilometrů v hodině, ovšem je potřeba dodat, že ve výšce 12 800 metrů. Rychlost zvuku se mění s nadmořskou výškou a teplotou a právě to zohledňuje jednotka Mach, pojmenovaná podle brněnského fyzika Ernsta Macha.

O nadzvukové rychlosti mluvíme tehdy, pokud je v daném prostředí vyšší než 1 Mach. Současná dopravní letadla létají rychlostí, která se rychlosti zvuku přibližuje, potvrzuje major Pavel Pavlík z letecké základny v Čáslavi.

„Létáme těsně pod rychlostí zvuku, kolem zhruba 900 kilometrů za hodinu. Nicméně, nadzvukové lety nad 1060, což je rychlost zvuku ve stratosféře, tu překonávaly jen některé speciální lety jako Concord. Dnes ty běžné dopravní letouny létají desítky, možná i pár set kilometrů pod hranicí zvuku,” říká.

Major Pavel Pavlík|foto: Prokop Havel

Ostré nasazení a rozkaz

Sám major Pavlík ale létá daleko rychleji, protože je velitelem taktické letky v Čáslavi a prakticky každý den usedá za kokpit nadzvukové stíhačky Gripen k výcvikovému, ale občas i bojovému letu (více čtěte zde).

„Já osobně jsem letěl nejrychleji asi 1,48 Macha na výcviku ve Švédsku. Záleží na konkrétních podmínkách, jak vysoko můžete letět,” vysvětluje major.

V České republice existuje hranice deseti tisíc metrů, pod kterou nesmí piloti při cvičných letech přesáhnout rychlost zvuku. To je možné pouze v případě ostrého nasazení a dle rozkazu.

Uprostřed republiky

Teď jsou už i ty letouny konstruované tak, že jim překonání té bariéry nedělá žádné problémy. Pavel Pavlík

Nadzvukovou rychlost ale ovlivňuje i výška, protože výrobce uvádí na jakou rychlost a výšku je jeho stíhačka testovaná. Je tedy nutné počítat i s konstrukčními omezeními.

S lidským tělem ale podle majora Pavlíka nedělá nadzvuková rychlost vůbec nic. „Teď jsou už i ty letouny konstruované tak, že jim překonání té bariéry nedělá žádné problémy. Dříve to bylo kolikrát vykoupeno nějakou havárií,” popisuje.

Piloti tak necítí nic, slyšet to ale mohou lidé na zemi. Překonání rychlosti zvuku je totiž provázeno takzvaným sonickým třeskem, který způsobuje například řinčení skel v oknech. Ostatně to zažili například v červenci lidé na Plzeňsku, když gripeny v ostrém zásahu vystartovaly k nekomunikujícímu letadlu, který se objevil v našem vzdušném prostoru.

K letadlu dorazili za několik málo minut. Základna v Čáslavi je prakticky uprostřed republiky, gripeny tak podle majora Pavla Pavlíka na kteroukoli hranici doletí velmi rychle. Každoročně je takových ostrých zásahů kolem deseti dvanácti.