Na Ukrajině pokračuje povolební krize

Udělali to velice jednoduše - opoziční poslanci obsadili celé předsednictvo a křesla vyhrazená vládě a sněmovna tak nemůže fungovat. Viktor Janukovyč poukázal na to, že podobný obstrukční postup mu umožňuje ústava, a to po plných třicet dnů. Ruší tím ovšem jiný ústavní princip, a to ten, že do dvou měsíců po první schůzi nového parlamentu musí vzniknout nová vláda. Pokud se to nepodaří, měl by prezident vypsat nové volby. Zatím se nepodařilo.

Oč poslancům Strany regionů a jak se zdá, především jejich předákovi a neúspěšnému prezidentskému kandidátovi z dob oranžové revoluce Janukovyčovi jde?

Oficiální důvody jsou jasné: Strana regionů si především nepřeje, aby parlamentní rozhodování o novém premiérovi a novém šéfovi sněmovny proběhlo takříkajíc balíčkovou metodou, tedy tak, že by oba tito vrcholní ústavní činitelé byli schvalováni najednou.

Strana regionů ovšem, má i další požadavky. Jak včera prohlásil člen příslušné parlamentní frakce Taras Čornovil, jeho strana požaduje proporcionální zastoupení v důležitých parlamentních výborech, ale ještě spíš přesné určení těch výborů, které dostane pod svou přímou, tedy předsednickou patronaci. K těm patří zejména výbor rozpočtový, výbor pro boj s korupcí a organizovaným zločinem, výbor pro kontrolu nad silovými ministerstvy a kupodivu také výbor pro lidská práva a svobodu slova, což by ovšem mohlo souviset s požadavkem východních regionů země, aby ruština byla uznána jako druhý státní jazyk.

Na druhé straně pan Čornovil prohlásil, že existuje jedenáct či dvanáct způsobů v nichž regionalisté nejsou tak rigorózní a jsou otevřeni blíže nespecifikované dohodě.

Nač tedy Janukovyčova strana spoléhá a oč jí jde? Regionalisté, kteří mají svou hlavní baštu a voličskou základnu na ruském či rusifikovaném východě země, jasně vidí, že oranžová koalice, kterou se na základě již zmíněných ústavních pravidel podařilo na poslední chvíli přece jen zformovat koncem minukého měsíce, není pevná. Janukovyč velice dobře ví, s jakou nechutí prezident Juščenko přistoupil na to, aby se staronovou premiérkou země stala nejpopulárnější ukrajinská politička současnosti Julie Tymošenková. Kdyby pracně stlučená koalice nakonec přece jen povolila, Janukovyč by mohl spoléhat na to, že Juščenkova strana Naše Ukrajina by s největší pravděpodobností byla ochotna vytvořit s regionalisty cosi na způsob ukrajinské velké koalice. Regionalisté celkem oprávněně poukazují na to, že podobná velká koalice by pomohla zahladit tragický šev, který dělí proevropský západ a proruský východ země a že by se tak politická situace v zemi konečně stabilizovala. Prezident Juščenko na druhé straně velmi dobře ví, že pro voliče, kteří na rozhraní let 2004 a 2005 mrzli po kyjevských i dalších ukrajinských ulicích a náměstích, by to byla rána, na kterou by jeho reformní strana Naše Ukrajina mohla velice ošklivě doplatit už v příčštích parlamentních volbách.

V pondělí měl na popud strany regionů v Kyjevě začít kulatý stůl všech pěti parlamentních stran. Nesešel se a Janukovyč proto vybídl svého nedávného prezidentského soka Juščenka, aby se ujal jeho vedení. V každém případě dnes situace vypadá tak, že hlavní politické iniciativy vyvíjí velmi agilní a agresivní zjednodušeně řečeno prouská opozice. Pokud se oranžovým nepodaří se s Janukovyčem dohodnout a konečně zahájit činnost nové sněmovny i nového kabinetu, mohli bychom se na Ukrajině už zanedlouho dočkat tušených i zatím netušených překvapení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání