Na statku jsem našla svůj střed. Je tam jistý druh mystiky, prozrazuje spisovatelka Jirousová

„Pak mi přišly krásné všelijaké pukliny, vyboulené zdi, propadající střecha, stromy prorůstající zdí i střechou. Bylo to krásné, ale také jsem musela začít přemýšlet, jak a co dělat, aby se statek zachoval,“ dodává v pořadu Hovory.

Františka Jirousová, spisovatelka|foto:Františka Jirousová, selfie

Dnes je statek zachráněný, doplňuje spisovatelka, která má mezinárodní doktorát z díla francouzského filozofa Theilarda de Chardina a na statku plánuje vytvořit mj. knihovnu myslitele.

Odpověď na otázku, co pro ni statek vlastně znamená, pak popisuje slovy: „Vnímám ho jako součást svého těla. Tam se mi mé fyzické bytí nějak rozšiřuje o celou jeho hmotu. Připadá mi, že jsem tady zapustila velmi hluboké kořeny, což je ale pro mě zvláštní, protože jsem se nikdy ve světě necítila doma – a až tam je můj střed a jediné správné místo,“ přiznává spisovatelka.

Přirozeně a nejlíp se cítí ještě jinak. „Jako když jsou ty hranice nějak rozptýlené a ztrácejí se. Je to příjemný pocit, kdy dojde jako kdyby až k rozšíření fyzického těla o další prostor. Jako kdyby se se mnou všechno prolínalo,“ dodává s tím, že tyto pocity jsou pro její spisovatelskou činnost nutné.

„A děje se mi to hlavně v přírodě nebo na dvoře. Je to prostupující bytí s rostlinami, někdy i se zvířaty, se zemí, vzduchem, polem, až se to rozšiřuje na celý vesmír. Spíš bych řekla, že je to jakýsi druh mystiky, ale skrze hmotu.“

De Chardin předběhl dobu

Jirousová na plný úvazek pečuje o maminku a ve volných chvílích opravuje dům, rediguje texty nebo píše vlastní beletrii. Získala Cenu Jiřího Ortena za titul Vyhnanci a spolu s Martinou Lukáškovou je spoluzakladatelkou České společnosti Teilharda de Chardin. V opravovaném statku navíc ubytovává studenty filozofie a umělce, kteří se potřebují soustředit a něco tvořit.

Jirousová říká, že dílo francouzského náboženského filozofa Pierra Teilharda de Chardina (1881–1955) přečetla úplně celé.

Čtěte také

Františka Jirousová vydala knihu o svém vztahu k otci

„On je inovací křesťanského příběhu ve vztahu k evoluci. Dá se říct, že vymyslel křesťanskou evoluční teorii. Nejvíc se mi na něm líbí jeho pojetí svobody: jakési hravosti i drsnosti vyvíjejícího se světa. A to, že Bůh dává základní pravidla hry, ale všechny bytosti pak nechává hrát podle toho, čím mají vyšší vědomí. To mají už i nejjednodušší komplexní celky. Všechny bytosti mají možnost si do jisté míry tvořit podle svého, takže si vymýšlejí svět a své hry, a to na základě té hry velké,“ vysvětluje.

Pro křesťany je filozof podle spisovatelky důležitý i proto, že celou křesťanskou zvěst přeložil do moderního slovníku.

„Ale také v některých oblastech předběhl dobu – například spojení teorie systémů s kybernetikou. Ale pro běžného člověka, který se o křesťanství nezajímá, je jeho dílo také čtivé,“ uzavírá.

Celé Hovory Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu.