Když mi Klaudie poprvé nasadila paruku, plakala jsem, vzpomíná zpěvačka Anna Slováčková, patronka Pokoje v hlavě i na hlavě

Spolek pomáhá ženám s onkologickým onemocněním a alopecií, a to nejen s výběrem paruk, dokáže pomáhat i s jejich financováním. Spolek má i podpůrné skupiny, kde se nemocní svěřují s problémy spojené s léčbou rakoviny atd. 

Anna Julie Slováčková a Klaudia Eisová (zakladatelka spolku Pokoj v hlavě i na hlavě)|foto:Tatiana Čabáková, Český rozhlas

Rakovinou si prošla i zakladatelka spolku Klaudie Eisová. „Nemocná jsem byla v roce 2011, kdy jsem měla dvě malé děti, navíc to bylo na mateřské. Tehdy mi došlo, že pokud si chci pořídit paruku a nechat vytetovat obočí, bude to finančně velmi náročné. Řekla jsem si, že pokud mě tady Bůh ještě chvíli nechá, tak mu to vrátím – takže vracím,“ popisuje Eisová. 

Běžná paruka totiž stojí od 16 do 35 tisíc korun, podle toho, jestli má umělé, nebo pravé vlasy. A aby vypadala dobře, musí se udržovat, a to také něco stojí.

Čtěte také

Zpěvačka Anna Julie Slováčková: Videoklip s rodiči je doják. Nové album Osudová představuje moji duši na CD

„Než jsem měla na hlavě paruku od Klaudie, stále jsem měla pocit, že to nejsem já. Ale když mi jednou přímo na hlavu dala hezkou blonďatou, rozplakala jsem se. V zrcadle jsem uviděla samu sebe před nemocí,“ vzpomíná zpěvačka Slováčková. 

„Navíc to bylo v hodně citlivém období, protože ve chvíli, kdy mi začaly růst nové vlasy, musela jsem je znovu oholit, a pak ještě jednou, takže paruka mi pomáhala hlavně psychicky,“ doplňuje. 

Paruku zpěvačka a herečka nenosí každý den. „Oblékám a maluji se podle toho, jak se zrovna cítím. Takže jeden den je to na paruku, druhý na turban – ten si ale může vzít každý, protože to na hlavě vypadá naprosto skvěle, stylově, je to naprostá pecka,“ nabádá. Výtěžek z koupě turbanů a paruk pro zdravé částečně pomáhá hradit i ty pro nemocné. 

Dala rakovině facku...

To, že má člověk rakovinu a ještě k tomu přijde o vlasy, řasy, obočí, vlastně o každý chloupek na těle, je podle Slováčkové hodně drsné.

„Ženy mají v sobě snad zakódováno, že vlasy jsou jejich korunou a ozdobou. Když jsem měla holou hlavu, přišel s tím i pocit, že jsem doopravdy nemocná. Respektive, říkala jsem si, že teď už opravdu všichni o mé nemoci vědí,“ prozrazuje Slováčková.

Čtěte také

Anna Julie Slováčková: Moje dětství bylo plné žížaly Julie a tónů klarinetu. Měla jsem všechno, co jsem jako dítě potřebovala

Sama v sobě navíc musela najít sílu, „dát rakovině první facku, a to tak, že jí své vlasy nenechám – a oholila jsem se sama“. 

Když vzpomíná na první okamžiky, kdy po chemoterapii vyčesávala chomáče vlasů, říká, že to bylo hrozné. „A je to něco, co se mi snad tisíckrát vracelo ve snech – a i v době, když zas narostly a byla jsem zdravá,“ vzpomíná. 

Spolek Pokoj v hlavě i na hlavě pomáhá ženám, které si nemůžou paruku dovolit koupit. „Zatím to je tak, že ji zaplatíme celou, stát přispívá jen malou částkou,“ vysvětluje Eisová. 

Jak můžou pomáhat ostatní? Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové v audiozáznamu, dozvíte se víc.