Na kom ušetřit

Ministr kritiku bagatelizuje tvrzením, že dojde pouze k odložení dosud nezapočatých investičních akcí. Jeho řečnická otázka, zda je lepší "dotovat nový okap anebo novou výlevku v nějakém občanském zařízení, anebo nákup ozařovače pro Bulovku" ovšem vypovídá o tom, co je pro něj prioritou. Nějaká občanská sdružení, usilující o pomoc těm nejbezbrannějším, to, zdá se, nejsou. Chtěl snad říct, že jejich potřeby nemají co brzdit medicínský pokrok? V takovém případě byl poslanec Kalousek ještě hodně zdrženlivý, když seškrtání čtyřiceti milionů, určených pro handicapované, označil za krok "politicky velmi pitomý".

Úroveň společnosti se měří podle jejího vztahu k těm, kteří jsou nejslabší. Šetřit na lidech, kteří jsou znevýhodněni a nemohou se bránit, je samozřejmě snazší, než si pohněvat farmaceutické firmy anebo lékaře, předepisující jejich drahé preparáty. Ta snadnost škrtání údajných nových okapů a výlevek pro hospice či zařízení pro zdravotně postižené je ovšem nepřijatelná. Ministr může mít klidně pravdu, když říká, že poslanec Kalousek "ví velmi málo o zdravotnictví", jenomže v tomto případě o zdravotnictví nejde. Jde o postoj ke skupině lidí, která je bez vlastního zavinění odkázána na solidaritu těch šťastnějších, kteří jsou bez vlastního přičinění zdraví. Na peníze, jednou vyčleněné v rozpočtu pro zdravotně postižené, nelze z etických důvodů sáhnout. Nedělá se to, neboť je to neslušné a trapné.