Na dálnicích se zbytečně ztrácejí miliardy

Možná to zní jako naprostá nadsázka, není tomu ovšem tak. Komunisté, to je známo ještě dnes, nestavěli vždy z toho důvodu, že to mělo ekonomické či jiné společenské důvody. Často šlo o to, stavbami továren, sídlišť, metra či dálnic demonstrovat nadřazenost socialistického režimu nad zahnívajícím kapitalismem.

Za hezkými slovy se ovšem často skrývaly přízemní zájmy. Pokud mohl ředitel státního podniku stavět, prošlo jeho rukama víc peněz. Tím se stal mocnějším v rámci tehdejší nomenklatury.

Není tedy divu, že se dělaly obrovské, obvykle nerealistické plány, které se zpravidla neplnily. Pokud jde o silnice a železnice, skončilo budovatelské nadšení tím, že Československo mělo jedinou dálnici, vozovky v krajích se rozpadaly a nejinak tomu bylo s dráhou.

Dnešní plány stavět nové dálnice a železnice jsou podobně velkolepé jako za socialismu. Vždyť Státní fond dopravní infrastruktury bude mít na příští tři roky na stavby k dispozici 200 miliard korun. Z toho třetina přijde z Evropské unie.

Teď však jde o to, aby plány neskončily stejně jako v dobách reálného socialismu.

Existuje celá řada indicií, že přinejmenším část peněz se vyhodí zcela neekonomicky. Na pováženou je samotný fakt, že dopravní stavby se budují s menšími odchylkami podle plánů, které vznikly v sedmdesátých letech. Logicky se tedy podporují dálnice i železnice, které míří do druhé části tehdejší republiky, tedy na Slovensko. Naopak do Bavorska, přes naší imperialismem nejvíc ohroženou hranici, příliš mnoho cest nevede. O tom, že držet se socialistických návyků není zdravé, svědčí podrobná analýza, kterou si u nejlepších dopravních expertů objednal deník Aktuálně.cz.

Vychází z něho, že za nepříliš potřebné úseky dálnic či železnic se utrácejí peníze, které by se s mnohem větším užitkem daly použít jinde. Uveďme jen nejdůležitější příklady. Například dálnice na Ostravu se má protáhnout až k polské hranici. To má dva háčky: předně z polské strany žádná dálnice nestojí, za druhé kapacitní propojení s Polskem obstará v třicet kilometrů vzdáleném Českém Těšíně rychlostní silnice D48. Staví se i rychlostní silnice ze Slaného na Chomutov, i když nedaleko už stojí dálnice D8 a čtyři pruhy skutečně nejsou potřeba. Jen za tyto dvě stavby se vcelku v příštích třech letech zbytečně utratí patnáct miliard korun, které by se daly využít na nejvýše potřebnou rychlostní silnici D35, která by zajistila druhé spojení Z Čech na Moravu mezi Hradcem Králové a Olomoucí. Peníze by na to nejspíš stačily.

Podobně nápadný příklad pro železnici dává koridor plánovaný z Plzně do Chebu a na německou hranici. Tato trať byla za socialismu důležitá, protože dosáhla konce republiky a dál na západ se stejně nejezdilo. Teď je však potřeba spojit Prahu s Mnichovem, což je dopravní uzel spojující střední Evropu s Francií, Itálií a Švýcarskem. Tomu by lépe posloužil o polovinu kratší koridor z Plzně přes Domažlice - cesta z Prahy do Mnichova by tím byla o sto kilometrů kratší. Ten se však nechystá. Podobných příkladů je mnohem víc.

Ministr dopravy však analýzy odborníků i hlas zdravého rozumu odmítá. Činí tak, i když vláda slíbila, že ekonomický a dopravní přínos dálnic či železnic podrobně prozkoumá.

Ministr tímto způsobem už zřejmě nepostupuje, aby dokázal přednosti socialismu. Druhý motiv někdejších socialistických plánovačů ale možná zůstal. Je třeba co nejvíce stavět, protože z toho plyne všem účastníkům stavby největší zisk. Možná z toho důvodu se nejdříve stavějí nepříliš potřebné úseky. Na dálnici z Prahy do Chomutova by se zřejmě dalo čekat desítky let, ovšem spojení Hradce Králové s Olomoucí si stejně co nevidět vynutí drsná realita na přeplněné dálnici D1.

Samozřejmě může hrát roli i běžný byrokratický přístup. Není dobré měnit jednou schválené stavby, protože ty nové by se musely znovu složitě schvalovat.

Důsledkem ovšem bude fakt, že možná ještě dvacet let nebude mít Česko dost dobrou síť dálnic a železnic. Přitom je prakticky jisté, že za pět let už nebudou k dispozici za tak dobré možnosti investovat, jako dnes.

Dotace z Evropské unie vyschnou a ekonomická prosperita oslabí. Tím se sníží i možnosti státního rozpočtu.

V těchto dnech má tedy vláda rozhodovat o tom, jaký bude plán výstavby za 200 miliard v příštích třech letech a za dalších pravděpodobných 200 miliard v třech letech následujících. Za tyto peníze mít Česko dopravní síť, která se už přiblíží k evropským parametrům. Dosáhnout toho však nemusí. Stačí, když převládne přístup ministra dopravy a jeho předchůdců. Podle tohoto přístupu je důležité stavět. Nejde už tolik o to, kam ta silnice povede.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .