Mravenci nás ochrání před následky paniky

Na nádražích, stanicích podzemní dráhy, ve veřejných budovách nebo na sportovních stadionech se koncentrují velké počty lidí. To samo o sobě nevadí. Pokud ale propukne panika, může se jinak bezpečné prostředí proměnit ve smrtící past. Architekti se snaží navrhovat stavby tak, aby podobným katastrofám předešli. Není to však jednoduché. Ze zcela pochopitelných důvodů nemohou provádět testy s davem dobrovolníků v reálných stavbách. Rizika by byla neúnosně vysoká. Často se uchylují k počítačovým modelům.

Majit Sarvi a Nirajan Shivakoti z Monash University v australském Melbourne si pořídili zdatné, početné a levné pomocníky, kteří si na podmínky pokusu určitě nebudou stěžovat. Do pokusných miniaturních staveb přenesli dělnice mravence argentinského (Linepithema humile) a u těch vyvolali paniku extraktem z tropické traviny voňatky (Cymbopogon). Na mnoho druhů hmyzu včetně mravenců působí silice tohoto tzv. citronelového oleje jako velmi účinný repelent. Následně vědci sledovali, jak se daří mravencům prchat z prostor, kde se cítí ohroženi.

Agresivní mravenci argentinští (Linepithema humile) se prostřednictvím lodní dopravy rozšířili do dalších oblastí.|foto: Álvaro Rodríguez Alberich, CC BY 2.0

Za studie publikované ve vědeckém časopise Transportation Research C vyplynulo, že mravenci se chovají podobně jako lidský dav. Například i v situaci, kdy mají k dispozici hned několik cest k úniku, se většina z nich tísní jen u jednoho východu a ostatní únikové cesty ignorují. V prostorách s pravoúhlým půdorysem není jedno, zda jsou východy umístěny v rozích nebo uprostřed stěn. V rozích vzniká mnohem větší tlačenice. Únikovou rychlost může zvýšit na více než dvojnásobek na první pohled nelogické opatření – sloup umístěný před východ.

Nejmenším zmatkům propadaly prchající mravenčí dělnice, které se při průchodu zúženým místem ocitly na levém či pravém okraji východu – tedy mravenci, kteří se drží „při zdi“. Naopak, dělnice, které procházely středem východu, byly mnohem zmatenější, motaly se nebo se dokonce pokoušely vrátit zpátky. Narušovaly tak plynulou evakuaci ostatních mravenců. Sloup umístěný do vhodné vzdálenosti před východ nasměroval mravence k okrajům východu a snížil počet dělnic, které opouštěly ohrožený prostor středem. Tak se podařilo evakuaci významně urychlit. Následné pokusy prokázaly, že principy odhalené pomocí panikařících mravenců platí i ve větším měřítku reálných budov a podobnými zákonitostmi se řídí i pohyb lidského davu.

Mravenci mají na končetinách malé háčky, okraje listů jsou pokryté drobnými chloupky|foto: ECOFOG