Mnoho dětí pláče, protože je nikdo neslyší. Nebuďte druhé naštvané dítě, radí rodičům lektorka z Nevýchova.cz

Odvrácenou stranou toho ale může být to, že věcem, které dříve byly samozřejmé, najednou přikládáme váhu nebo význam, který nemusí mít. „A pak se zbytečně do toho někdy zamotáváme. Ale jinak vidím tendence k tomu budovat s dětmi vztah, rozumět si a najít v rodině atmosféru, ve které bude v rodině dobře všem.“

Čtěte také

Psychoterapeut: Skutečná láska a bezpečí je v tom, že já umím být sám se sebou v okamžiku tady a teď

„Rodiče, se kterými se potkávám já, mají zájem, aby jejich autorita u dětí byla přirozená a ne vynucená. Mají zájem s dětmi diskutovat, chtějí, aby autorita vycházela z opravdové síly osobnosti, ale i z naslouchání dítěti. Tedy že dítě rozumí, proč něco chci, proč je něco důležité, takže pak i ochotněji následuje.“

„Když jako dítě rozumím, proč něco máma chce, tak  mám větší ochotu to udělat, než když jen řekne ‚protože jsem to řekla‘ nebo ‚protože jsem tvoje matka‘,“ vysvětluje Králová. 

V drtivé většině případů neumíme naslouchat a hledat k sobě cestu. Ale když ji začnete hledat, tak si ji jde najít ke každému dítěti.
Kateřina Králová

Pedagožka nevěří, že běžné dítě je v základu zlé, nezvladatelné nebo nevychovatelné. „Také strašně záleží na tom, co si pod pojmem vychování kdo představuje.“ 

„V drtivé většině případů neumíme naslouchat a hledat k sobě cestu. Ale když ji začnete hledat, tak moje zkušenost je, že ji jde najít ke každému dítěti. Pravda, není vždy úplně jednoduchá,“ připouští. 

Dítě potřebuje vztah s rodičem

Důležité je vždy otočit pozornost k sobě, radí rodičům Králová „Často za mnou přijde maminka a říká, že všechno dělá, ale dítě je pořád nějaké. Pak se spolu bavíme, co to znamená, že všechno dělá: Tedy že chce slyšet názor dítěte nebo má pochopení pro jeho prožívání? A dojdeme k tomu, že ne, že si napůl u toho přemýšlí, co bude ještě dělat odpoledne.“ 

Čtěte také

Psycholog: Přibývá částečné citové deprivace. I ta může způsobit oslabení pro celý život

„Když se do toho rodič opravdu namočí a začne s dítětem budovat vztah místo toho, aby to byl soubor pokynů, co má dítě udělat. Když začnou budovat vztah, důvěru, zranitelnost, křehkost, tak pak to jde vždy,“ ujišťuje lektorka.

Začít s budováním vztahu s dítětem lze kdykoliv. „Prostě to jde teď. Nejdřív to jde od momentu, kdy zjistíte, že jste těhotná. Už tehdy se nějak k dítěti vztahujete, nějak o něm přemýšlíte. A v momentě, kdy se narodí, tak je to stejné.“ 

„A to samozřejmě neznamená, že dítě na mě začne reagovat tak, jak očekávám, zvlášť když je malinké. Ale já na něj nějak mluvím, nějak s ním jsem. A to všechno je podhoubí, ze kterého vyrůstají ty další věci jako komunikace a pochopení pro to, co dítě prožívá.“

Je důležité se s emocemi potkat

Jedním z velkých témat, se kterým rodiče přicházejí pro radu a pomoc, jsou emoce. A nejen dětské, ale i rodičovské. „Nejen že dítě pláče nebo se vzteká a já nevím, co s ním – tak já se vztekám, jsem naštvaná, nevím, co se sebou, abych to na něj nepustila a jak se svými emocemi dobře pracovat,“ popisuje situaci Králová. 

„Emoce jsou vidět a také jsou nepříjemné. Třeba když se dítě vzteká, pláče, je smutné, úzkostné, tak to rodiče těžko snášejí, buď kvůli dítěti, nebo kvůli okolí. Proto je to tlačí a hledají řešení. Je ale dobré se se svými emocemi potkat a naučit se s nimi pracovat.“

Důležité je naučit se se vztekem zacházet a naučit děti ventilovat emoce tak, aby s nimi mohly být v kontaktu, emoce jimi rychle prošla.
Kateřina Králová

Zvláště vztek je velká emoce a společnost ji často nepřijímá. „Rodiče mají tendenci to rychle schovat, aby to nebylo vidět. Dítě uklidnit. Zvlášť děje-li se to na veřejnosti.“

Vztek však nezmizí, protože je přirozená lidská reakce. „Důležité je naučit se se vztekem zacházet a naučit děti ventilovat emoce tak, aby s nimi mohly být v kontaktu, emoce jimi rychle prošla. Aby dítě nemuselo dělat tříhodinový hysterák, když něco chce, neumí nám to říct, zlobí se – a máma nebo táta už neví, co s ním.“

Nestat se druhým naštvaným dítětem

„My jsme vyrůstali v tom, že se emoce potlačovaly, pozitivním nebo negativním způsobem. Důležité je to nedělat. Být tam s dítětem a pro jeho rozpoložení mít pochopení. Samozřejmě že ne do nekonečna a jsou také situace, kdy to nejde. Ale většinou to jde,“ věří Králová.

Čtěte také

Předškoláci ze znevýhodněných rodin se učili zvládat emoce a konflikty, pomohlo jim to v pubertě

Pomáhá třeba si k dítěti sednout a říct mu: „Aha, tobě se něco nelíbí“ nebo „Aha, ty se zlobíš“. 

„A najednou jste s tím dítětem spolu a ono není ve své těžké emoci, kterou prožívá. A ještě tam nemá proti sobě mámu nebo tátu jako nepřítele, ale jste tam spolu. Takže pak může tuto emoci projít, zpracovat a jít dál.“

Důležité je v takovém momentu nenaskočit do stejné emoce. „A nestat se tím druhým naštvaným dítětem, které tam sedí s dítětem a řve na něj: ‚Prosím tě, co tady ječíš, proč se vztekáš!‘ Najednou jsou tam dvě naštvané děti, dva frustrovaní lidé: Máma, která se snaží, ale dítě pořád nereaguje. A dítě, které je tam samo a má strach.“

Když se dítě s rodiči naučí navzájem se slyšet a být k sobě citlivější, tak pak už ani nevzniká důvod, proč vztek přichází.
Kateřina Králová

Když si dítě emoce prožije, často pak je neprožívá vztekle v dospělosti. „Ne, že by emoce zmizely, ale zacházíte s nimi jinak. Když jsme byli malí a začali se vztekat, tak někdo přišel a plácl nás. Nebo nám řekl, ať to neděláme. Ale děti mohou pochopit, že vztek mají, chápou, že někdy přijde, musí si ho prožít a rychle odchází.“

„Mnoho dětí pláče a jsou frustrované, protože je prostě nikdo neslyší. Když se s rodiči naučí se navzájem slyšet a být k sobě citlivější, tak pak už ani nevzniká důvod, proč vztek přichází. Děti jsou velmi citlivé a v okamžiku, kdy uvidí, že rodič najednou slyší, tak reagují velmi rychle,“ konstatuje Kateřina Králová. 

Existuje nevychovatelné dítě? Jaké chyby děláme při výchově dětí nejčastěji? Jak užitečné jsou obecně platné poučky, jak vychovávat děti?

Poslechněte si celé Leonardo Plus se speciální pedagožkou, učitelkou lektorkou a zakladatelkou portálu Nevýchova.cz Kateřinou Královou. (repríza)