Miroslav Donutil slaví 70 let. „Jsem fatalista s touhou pomáhat osudu,“ řekl na Plusu

Miroslav Donutil ve hře Sluha dvou pánů (Stavovské divadlo, 2011)|foto:Profimedia

„Myslím, že v mnoha příbězích se objevuje zaregistrování toho, v čem žijeme,“ odpovídá Donutil na poznámku, podle které v jeho historkách chybí témata, na kterých by se diváci mohli polarizovat.

„Vezměte si, že do sálu přijdou lidi, kteří mají určité požadavky směrem k politice, chtějí slyšet něco, co se týká jejich názoru. A když jim budete sáčkovat jednu politickou historku za druhou, a ona nebude zrovna souznít s jejich životním názorem, tak se nebudou cítit komfortně. To vím a uvědomuji si to. Proto je daleko výhodnější lidi vtáhnout do děje historek prostřednictvím univerzálního modelu, který se jmenuje humor.“

Udělal jsem si legraci z prezidenta současného, minulého i předminulého. Pokud se ta historka stala mně a zažil jsem ji osobně, nevidím v tom problém.

Miroslav Donutil

Loučení s Truffaldinem

Chybí Miroslavu Donutilovi postava Truffaldina a hraní v představení Sluha dvou pánů Národního divadla?

„Bylo to rozloučení takové zvláštní. Po těch 22 letech a 600 reprízách se zatáhla opona a přinesli nám sklenku sektu, dali nám každému kytku. Víc se tomu nevěnovali. Potom jsem pozval kolegy a šli jsme si udělat takovou svou vlastní soukromou oslavu. Věřím, že kdyby tam byl předchozí šéf, dopadlo by to všechno jinak.“

„Do loučení se mně, musím říct, nechtělo. Myslel jsem, že ještě dvacet třicet repríz bych odehrál, i se svou bolavou nohou. Ale vedení se do toho už nechtělo. Nový šéf činohry si představuje, že tam bude mít svoji éru, já to chápu. Chce ji mít, tak ji teď vytváří. A do jeho éry a jeho způsobu pohledu na divadlo se tahle hra nehodila, což jsem taky pochopil,“ dodává Donutil a nevylučuje, že se fragmenty představení budou dále hrát mimo scénu Národního divadla.

Celý rozhovor Barbory Tachecí z února 2017 najdete v audiozáznamu.