Miloš Rejchrt: Himmelfahrt

V sousedním Polsku a na Slovensku dnem pracovního volna není. Uznaným státním svátkem je většinou v těch evropských zemích, které poznamenala protestantská tradice; ovšem hodně katolické Rakousko má dnes v obchodech zavřeno také. Proč se tento svátek v některých evropských zemích ujal a jinde zůstal nepovšimnut, těžko říci.

A také není snadné ztotožnit se s tím, co o nebeské Ježíšově jízdě čteme v Bibli. Čtyřicet dní po svém vzkříšení vyšel s apoštoly na Olivetskou horu u Jeruzaléma, tam před jejich zraky byl vzat vzhůru a zastřel ho oblak.

Máme my lidé 21.století s takovým vyprávěním problém: mnohokrát už jsme shlédli start rakety s kosmonauty, též máme ve své obrazové paměti jímavý záběr loučení s miláčkem E.T., jenž dočasně zapomenut na planetě Zemi, vrací se mimozemšťanskou kosmickou lodí zpátky domů. Nanebevzetí Ježíšovo nám nutně připomíná snad i hezký, ale příliš pohádkový fantasy film.

Přece ale ze zápisu o Ježíšově nanebevstoupení můžeme stejně jako lidé starověku přijmout něco podstatného; i nám je totiž srozumitelná směrová symbolika. Když klesáme na mysli, či se suneme se po šikmé ploše dolů, nebo už jsme spadli až na dno, je to zlé. Naopak, když nám něco zvedne náladu, my povýšili alespoň o stupínek, natož když se nám dostalo vysokého ocenění, je to skvělé.

Ježíš, hlasatel Božího království, prorok lásky a pravdy, prohrál a byl zlikvidován. Navzdory své prohře, ba skrze ni, zvítězil.Byl vzkříšen, z totálního ponížení byl povýšen, teď je na samém vrcholu veškerenstva a smyslu všech věcí, neboť vstoupil na nebesa.

Je tedy důvod občas alespoň na chvíli pohledět vzhůru, kde není nic nízkého a pokleslého, kde láska přemáhá všechno a pravda vítězí. Tato nebesa jsou hodně vysoko, pro nás nedostupně, ale nevadí -máme tam svého člověka! Nu a ze svých pozemských nížin už teď můžeme zahlédnout modrou oblohu a na nebi mráček běloskvoucí. Tak tedy hlavu vzhůru!