Miloš Rejchrt: Adventu sluší svíce

Když účastníci asi padesátičlenného průvodu došli k cíli, strom už vesele zářil, spolu s ním i prodejní stánky, nasvícené 20 tisíci diodových svítidel, jak jsem se dočetl. Na vlastní oči jsem to ale neviděl a neuvidím, Staroměstskému náměstí se totiž v adventní době důsledně vyhýbám.

Po přečtení zprávy o výkonnosti osvětlovacích prvků na letošním vánočním stromě se moje sympatie paradoxně přiklonily spíše na stranu matek.

Ne proto, že byly naštvané a ještě méně proto, že se druží s Blokem proti Islámu, nýbrž proto, že nesly s sebou svíčky a lucerničky. Tato svítidla k adventu patří, zatímco sofistikované umělé osvětlení a komerční mumraj k adventu nepatří.

Advent je přece doba postní, kdy se máme oprostit, ztišit, omezit i silné smyslové vjemy, však v kostele se z toho důvodu při mši vynechává slavné Gloria. Diodová osvětlovací technika na větvích jehličnanu žádnou součástí křesťanské tradice není. A předvánočním hudební smog, linoucí se z reproduktorů, teprv ne.

Ostatně ani zpěv koled, k němuž, milé naštvané matky, vyzýváte, není v souladu s církevní tradicí: koledy se mají zpívat až po Narození Páně. Do té doby bychom měli zůstat u zpěvů rorátních. Ty ale zná jen málokdo.

Z toho plyne, že naše křesťanské tradice víc než boj na jejich obranu potřebují naši obeznámenost s nimi, přijetí a spojení s naším současným životem. To ale je někdy hodně složité a namáhavé.

Zkusme to tedy tam, kde je to snadné a ujměme se pro začátek tradice adventního věnce. Však stačí chvíli hledět na tichý plamínek svíčky, abychom znovu objevili starou pravdu, že lepší je rozžehnout světélko než být naštvaný a žehrat na tmu.