Milada Rádlová, zapomenutá dcera třetího prezidenta

Milada (narozena 1903) mohla prožít obyčejný život dívky z „lepší“ rodiny. Otec byl významný a respektovaný právní odborník, milovník umění. Dcera studovala, domluvila se několika jazyky, pracovala jako bankovní úřednice, hrála tenis, jezdila na koni.

Čtěte také

Emil Hácha. Prezident, který se do úřadu netěšil

Provdala se v roce 1927 za Háchova podřízeného z Nejvyššího správního soudu Zdeňka Rádla. Navenek šťastné manželství bylo po deseti letech rozvedeno; důvodem snad bylo, že Milada Rádlová nemohla mít děti. Bývalí manželé ale udržovali přátelské styky a Zdeněk Rádl později prokázal bývalé manželce mimořádné služby.

Rozvod dcery Háchu zasáhl, stejně jako smrt manželky. Vše se navíc sešlo s plánovaným odchodem na penzi, na které neměl mít dlouho klid: v souvislosti s dramatickými změnami na podzim 1938 byl Hácha požádán, aby kandidoval na prezidenta republiky, výrazně zmenšené po odtržení pohraničí. Hácha o funkci nejevil velký zájem a přijal ji na naléhání politiků jako úkol a službu.

Pohřeb v přísném utajení

Kandidaturu mu rozmlouvala i dcera, která se později odmítla přestěhovat na Hrad, nakonec ale přání otce vyhověla. Protože byl Hácha vdovcem, plnila Milada Rádlová v některých případech funkci „první dámy“.

Čtěte také

Vznik Protektorátu Čechy a Morava aneb Hra se slovenskou kartou

Proto také odjela s Háchou 14. března 1939 do Berlína. Často bývá v této souvislosti zmiňováno, že na berlínském nádraží obdržela dva dárky od Adolfa Hitlera: kytici růží a bonboniéru. Zatímco růže nechal Hitler Rádlové skutečně poslat, bonboniéra byla pozorností vedoucího Hitlerovy kanceláře Otto Meisnera.

Během války byla Rádlová Háchovým nejbližším člověkem a mohla také nejlépe sledovat zhoršující se zdravotní stav prezidenta. V rámci možností mu všemožně pomáhala, připravovala ho na složitá jednání s nacistickými představiteli, propojovala Háchu s odbojáři. Odporem k německým okupantům se netajila, ostatně obávaný „druhý muž Protektorátu“ Karl Hermann Frank se vyjádřil v tom smyslu, že kdyby Rádlová nebyla dcerou prezidenta, už dávno by byla v koncentračním táboře.

Čtěte také

Březen 1939: Jsou tam závěje, pane prezidente. Návrat Emila Háchy do obsazené Prahy

Konec války znamenal internaci Háchy ve vězeňské nemocnici a jeho následnou smrt; pro Rádlovou okamžitý vyhazov z lánského zámku, kde žila. Podle výpovědi si směla sbalit dva kufry a byla autem dovezena do centra Prahy, kde ji vysadili. Pomohl bývalý manžel, který sehnal pro Rádlovou byt. A znovu Zdeněk Rádl se také ujal zařizování pohřbu Emila Háchy, který na příkaz úřadů probíhal v přísném utajení. Bývalou manželku na pohřeb doprovodil.

Milada Rádlová žila dalších čtyřicet let na pomyslném okraji: směla vykonávat práci, která neodpovídala jejím schopnostem a vzdělání, a tiše sledovala, jak je její otec haněn ve sdělovacích prostředcích. V roce 1968 dala několik rozhovorů, aby se veřejnost o její „existenci“ dozvěděla až v souvislosti s jejím úmrtím v prosinci 1989. Její život přiblíží historik Josef Tomeš.