Milada Horáková a komunisté

Sotva se dnes najde někdo, kdo by politické procesy z padesátých let minulého století obhajoval, k těmto temným okamžikům historie se nehlásí ani KSČM. Jak ovšem připomněl při včerejším pietním shromáždění u pomníku Milady Horákové předseda Senátu Přemysl Sobotka, hodně lidí se dnes hlásí ke komunistické straně. Vysvětluje to tím, že mladí začínají zapomínat. Že společnost trpí nedostatkem historické paměti je ovšem zjevné, a asi je třeba hledat vysvětlení proč. Dnešní vysoké volební preference KSČM nejsou výrazem sympatií společnosti s předlistopadovými poměry, natož s terorem z padesátých let. Jsou reakcí na poměry dnešní. Sympatizantem dnešních komunistů je člověk, kterého zklamala politika polistopadových vlád. Je to občan, který nestuduje historické prameny, ale večer si pustí televizní zprávy a hledá alternativu k tomu, co ho v nich štve.

Politik, který nelibě nese koketování části občanů s komunistickou stranou, by se měl zamyslet, zda spravuje věci veřejné ku prospěchu voličů. Ve volbách nebude čelit bývalým komunistům, kteří ve jménu utopie nevybíravě pronásledovali a likvidovali své oponenty. O hlasy bude soutěžit s dnešními komunisty, kterým v demokratických poměrech nelze zakázat kritiku různých nepravostí, korupce či nekoncepčnosti. Strašit občana komunisty v den, kdy si připomínáme jejich oběti, nestačí. Ti, kdo připomínají odkaz Milady Horákové, by se měli zamyslet, zda dosahují jejího lidského a politického formátu. Dnešek se k takovému zamyšlení hodí.