Mikuláš Kroupa

Třetí díl Století příběhů věnují autoři vyšetřovatelům, bachařům, kteří týrali politické vězně v 50. letech. Paměti národa se podařilo rozmluvit bývalé příslušníky justice.

Druhý díl nepravidelného cyklu Století příběhů věnují Adam Drda a Mikuláš Kroupa spolupracovníkům komunistických tajných služeb, důstojníkům StB a členům tzv. nomenklatury.

V pražském Bazaru u medvěda desítky let leželo staré album plné fotografií kovbojů a výstřižky z německých novin inzerující varietní vystoupení Dua Harwards.

„Je mi to opravdu líto, zklamal jsem sebe i své blízké…“ Taková slova byste obtížně hledali ve sbírce Paměť národa mezi vzpomínkami bývalých pracovníků StB.

Věznění skauti vytvořili v 50. letech v komunistických lágrech rozsáhlou záchrannou síť kamarádů vzájemně si kryjících záda. 

V šumperské Robotárně gestapo mučilo politické vězně. Budova je dnes poloprázdná, nevyužívaná, částečně zdevastovaná. Uvnitř se však zachovaly cely i katr.

V létě roku 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník Ladislav Heryán. Snil o misii v Africe.

Neuvěřitelný případ bezohlednosti StB se odehrál v roce 1949 v myslivně v Novém Hrozenkově. Estébáci zatkli maminku a její dvouletou holčičku Dášu ponechali v domě.

Rodinným táborem terezínských Židů v Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) prošlo asi 17 500 lidí, nacismus jich přežilo méně než deset procent.

„A náhle jsem slyšel, jako by nějaký sbor začal zpívat. Celým prostorem se rozlehl zpěv, zazněla píseň, všichni zpívali Kde domov můj, českou národní hymnu, a Hatikvu.“