Evelina Merová, František Hýbl, Věra Nováková. Vzpomínka na ty, kteří nás letos opustili
Při natáčení rozhovorů pro Příběhy 20. století a pro archiv Paměť národa se setkáváme většinou s lidmi vyššího věku. Je to práce, která má silný osobní rozměr: lidé nám často svěřují citlivé privátní záležitosti, vznikají při tom (nebo se prohlubují) naše vzájemné vztahy, některá setkání přerostou v přátelství. K tomu také patří, že se člověk musí vyrovnávat s mnoha odchody z tohoto světa. V posledních Příbězích připomínáme několik osobností, které v roce 2024 zemřely.
Evelina Merová (přišla na svět v Praze 25. prosince 1930 jako Eva Landová) patřila k důležitým a bohužel posledním svědkům vyhlazování českých a moravských Židů.
Přežila ghetto v Terezíně, deportaci do Osvětimi-Birkenau a pobyt v několika dalších likvidačních táborech. Zůstala naživu jako jediná z rodiny.
Po osvobození potkala ruského židovského dětského lékaře, který ji adoptoval. Mnoho let prožila v Sovětském svazu, kde vystudovala germanistiku, vdala se a založila rodinu. Do Čech se natrvalo vrátila až po pádu komunismu.
Čtěte také
V knize Opožděné vzpomínky – životopis, který se nevešel na jednu stránku (Praha, 2009) napsala:
„Je třeba vyprávět náš příběh. I když víme, že spousta z těch strašlivých věcí je nesdělitelná. Protože i ten nejpozornější posluchač či nejcitlivější čtenář je omezen mírou vlastní zkušenosti. Zážitky z vyhlazovacího tábora lze popsat slovy, ale nikoli skutečně sdělit, protože utrpení milionů bezbranných a šílenství genocidy se od určité hranice vymyká lidskému chápání. A přece vše do chodu – a celkem snadno – uvedli lidé. Proč si tedy myslíme, že historie se nemůže opakovat?“
Evelina Merová zemřela v Praze 8. února 2024 ve věku 93 let.
František Hýbl
Historik a pedagog František Hýbl se narodil 10. června 1941 v Citově na Přerovsku. Po maturitě absolvoval češtinu a dějepis na tehdejším Pedagogickém institutu v Olomouci, poté vystudoval pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.
Čtěte také
V Bratislavě později získal doktorát. V letech 1964 až 1969 učil na základních školách v Olomouci a Litovli, od roku 1969 pracoval ve Vlastivědném ústavu Muzea Komenského v Přerově, od roku 1992 muzeum řídil.
Ještě před pádem komunismu začal František Hýbl shromažďovat informace o zavraždění 267 karpatských Němců, Maďarů a Slováků v červnu 1945. Muže, ženy i malé děti postříleli na kopci Švédské šance příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky v čele s poručíkem Obranného zpravodajství Karolem Pazúrem.
„Nedokážu pochopit, že člověk je něčeho takového schopen. Stříleli kojence v náručích matek. Taková bestialita nebyla ani v Lidicích,“ řekl v rozhovoru pro Paměť národa.
„Byl jsem z té hrůzy psychicky na dně. A když jsem o tom psal knihu (Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova 18. a 19. června 1945, vydalo město Přerov, 2018), zhubl jsem patnáct kilo,“ přiblížil.
František Hýbl se také zasloužil o nalezení popela téměř 150 zastřelených žen a dětí. Za odhalení okolností poválečné masové vraždy mu Spolková republika Německo udělila Kříž za zásluhy.
Zemřel 16. srpna 2024.
Věra Nováková
Výtvarnice Věra Nováková se narodila 17. ledna 1928 v Praze, v početné rodině právníka a starosty Braníku Bohumila Nováka a jeho ženy Marie, rozené Seifertové.
Podle titulku na serveru Aktuálně.cz byla „jednou z nejdůležitějších malířek“ u nás, podle týdeníku Respekt dokonce „největší českou malířkou 20. století“.
Až do 90. let se však o Věře Novákové v superlativech nepsalo, její kresby a obrazy málokdo znal.
V roce 1949 ji komunističtí mládežníci vyhodili z Akademie výtvarných umění, stejně jako jejího pozdějšího manžela, malíře Pavla Brázdu. Oba pak tvořili v ústraní, mimo oficiální „socialistický“ kulturní provoz.
Čtěte také
Historička umění Pavla Pečinková napsala roku 2022 při příležitosti průřezové výstavy Věry Novákové Via vitae v DOXu, že její „samorostlé práce ve svém celku znamenají významnou položku dějin českého umění druhé poloviny 20. století“.
„Nebyla členkou Svazu výtvarných umělců a nepatřila k žádnému profesnímu sdružení. Podařilo se jí však něco, co se zdá v dnešních podmínkách už takřka nepředstavitelné: Od roku 1949 až do začátku 90. let pracovala v podstatě v izolaci, bez jakékoli institucionální podpory, bez zázemí umělecké skupiny, bez možnosti vystavovat, bez grantů a studijních cest, zcela mimo zájem odborné veřejnosti,“ píše Pavla Pečinková.
Věra Nováková zemřela v Praze 30. března 2024 ve věku 96 let.
V Příbězích 20. století uslyšíte také úryvky ze vzpomínek sedláka Jana Pecky, hudebníka a básníka Pavla Zajíčka nebo hudebníka Jaroslava Jeronýma Neduhy.
Do padesátiminutového pořadu se nevejde vzpomínka na všechny, ale aspoň se ohlédneme za několika výraznými osudy, za lidmi, kteří v posledních dekádách spoluutvářeli český veřejný prostor a vnášeli do něj mimo jiné svou zkušenost s totalitními režimy minulého století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
