Mikroskopické řasy jako zdroj bionafty?

Produkce bionafty z rostlinných olejů má řadu výhod, ale i nevýhody, které snižují její atraktivitu. Problematická je především náročnost pěstovaných rostlin na prostor i spotřebu sladké vody. Častou výtkou je i to, že se k výrobě bionafty využívají rostliny, které mohou sloužit jako zdroj potravy pro lidskou populaci. Při hledání alternativ se španělští vědci zaměřili na mikroskopické mořské řasy a srovnávali jejich růst, produkci biomasy i množství lipidů na jednu buňku.

Výsledky studie ukázaly, že nejslibnějším kandidátem jsou v tomto směru dosud přehlížené obrněnky (Dinoflagellata). Jsou to jednobuněčné řasy, jejichž buňky chrání schránka z celulózových destiček. Některé produkují toxické látky a podílejí se na jevu známém jako rudý příliv. Vědci pěstovali řasy v kulturách pod širým nebem, bez kontroly teploty nebo množství světla, zato pod vlivem sezónních změn. Výsledky získané během čtyř let ukázaly, že i za takových podmínek by produkce bionafty byla zisková.

Obrněnka Ceratocorys horrida|foto: licence Creative Commons BY-NC-SA 2.0, Encyclopedia of Life, Leo Shapiro

Pokud by kultivaci obrněnek zefektivnili mírnými úpravami, například použitím vzduchových pump, mohly by obrněnky podle vědců sloužit jako zdroj energie pro města, která leží v blízkosti moře. Výhodné by bylo zejména to, že pěstování řas zabere méně místa než pěstování suchozemských rostlin a že mají nulové nároky na sladkou vodu. Autoři studie však upozorňují i na to, že obrněnky jsou ve Středomoří původním druhem, takže v případě jejich úniku by nedošlo k poškození životního prostředí.

Zdroj: UAB